Hlavní stránka arrow Tajemno arrow Elfové – bytosti přírody 30 září 2016  
Hlavní menu
Hlavní stránka
Nádech výdech
Místa síly
Tajemno
Společnost
Duchovno
Rady pana Rady
Zdraví
Channeling
Mimozemské civilizace
Tajné společnosti
Přednášky - rozhovory
Tajemství Amenti
Tip na výlet
Kontakty
Vyhledávání
Odkazy
Administrátor
Online TV
Chalupáři TV
Přihlášení





Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!
Reklama
 
Elfové – bytosti přírody
Vložil: Gepe   
Přečteno: 6210

margot_ruis.jpgElfové, dévové stromů, skřítci a další obyvatelé přírody byli člověku kdysi důvěrnými přáteli. Příroda se mění a s ní i lidé, ale přírodní bytosti v ní nezmizely a žijí v ní dodnes, alespoň toto tvrdí Margot Ruis autorka překrásné knihy, která nesmí chybět v knihovně žádného milovníka přírody - „Bytosti přírody“.

Nejprve jsem vybral jednu ukázku z této knihy a pak se vydáme na přednášku, která proběhla minulý rok s touto spisovatelkou a terapeutkou v Brně.

 

Ráda bych vyprávěla jeden zážitek, který podle mého mínění vrhá nové fascinující světlo na schopnost vnímání elfů.

Na jižní straně Vysokých Tauer jsme hledali křišťály a skutečně jsme nějaké našli. Nic dramatického, jen několik malých, skromných kousků. Zdály se mi překrásné a byla jsem šťastná – vždyť to byly mé první samostatně nalezené křišťály. Abych řekla pravdu, už jich pak moc nebylo. Zato ale stále nalézáme elfy! Člověk opravdu nemůže mít všechno.

Naše skvělá nálada se ještě vystupňovala, když jsme při sestupu narazili na trs protěží strhující krásy, malebně trůnící na skalním výčnělku ve výši našich očí. Okraje květů svítily v protisvětle a maličké elfí dívenky, sedící uprostřed každého květu, se nechávaly kolébat jemným vánkem. Měly radost, že je vidíme, a byly velice důvěřivé. Abych je potěšila, vytáhla jsem z kapsy dva nejkrásnější křišťály.

Maličké jimi byly udiveny a nadšeny, takže jsem se jich přirozeně zeptala, jestli si jeden z nich nechtějí ponechat. Chtěly, a jak! Tak tedy jeden z krystalů ukončil svou cestu, zůstal u elfech dívek a radost byla na obou stranách!

O několik dní později měla tato událost překvapivé pokračování, kvůli kterému vlastně celou historku vypravuji. Tentokrát to bylo na severní straně Tauer, asi dvacet kilometrů vzdušnou čarou od místa, kde se odehrála předchozí příhoda. Nacházeli jsme se v nadmořské výšce asi 2 000 metrů, na místě, které máme velmi rádi a kam se téměř každé léto vracíme. I zde rostou protěže. S jejich elfími dívenkami jsem uzavřela přátelství už v předchozích letech a byla jsem velmi šťastná, že je opět potkávám. S jednou z elfech slečen jsem dlouze hovořila o osobních věcech a nakonec mě malá přítelkyně ohromila překvapivým sdělením:

„Bylo od tebe hezké, že jsi nám darovala křišťál!“ Ze mne se stal jediný otazník:“Jak to, že víš…? A jak to, že „nám“? Bylo to přece na druhé straně pohoří!“ „Ty jsi jej darovala nám všem. Víš, my všechny jsme navzájem spojeny a to, co uděláš pro jednu z nás, uděláš pro všechny. Všechny jsme se z toho radovaly.“

Tato skutečnost dodává celému tématu nový obdivuhodný rozměr. U květinových elfů tedy existuje hluboké propojení mezi příslušníky jednoho druhu květiny, takže si mohou předávat zprávy i na velké vzdálenosti. Dalo by se říci, že toto sepětí přechází téměř až ve společnou identitu, jak to ostatně vyjadřují i slova „co uděláš pro jednu z nás, uděláš pro všechny“. Totéž platí i pro méně příjemné pocity, jak mi o tom dále vyprávěla elfí víla protěže. „Když se některé z nás stane něco zlého, cítíme to všechny. S tím se žel, setkáváme častěji, než s darovaným křišťálem.“

Tedy: vysíláš-li lásku ke kopretinám ve své zahradě nebo je někde na okraji cesty pozdravíš – je snad jasné, že tím nemíním hlasitý jásot, nýbrž cituplnou náklonnost – obohatí to všechny elfy kopretin. Když však tytéž kopretiny bezmyšlenkovitě utrhneš, abys doma naplnil vázu rychle pomíjející nádherou, bolí to všechny, i ty, které stojí někde jinde zcela nepovšimnuty.

Tato tajuplná spojitost elfů květin jednoho druhu připomíná podobný jev u lidí, kteří intenzivním duchovním životem a vnitřním soustředěním překonali vědomí svého já a sami sebe již neprožívají jako izolované jednotlivé osobnosti, nýbrž dokáží být jedno ve všem. Tu se může stát, že při nějakém dramatickém podnětu se utrpení určité skupiny lidí projeví v širokém vědomí jednotlivce, tedy jednotlivce, který ovšem ve skutečnosti již žádným „jednotlivcem“ není, jak to líčí následující událost z „Autobiografie jogína“ od Paramahasa Joganandy:

Lahiri Mahasaja, jeden z velkých duchovních mistrů Indie, seděl ve společnosti svých žáků a vysvětloval jim Bhagavadgítu… Tu náhle zalapal po dechu a zavolal: „Topím se v tělech mnoha duší u japonského pobřeží!“ Příštího rána se žáci dozvěděli z novin, že blízko japonského pobřeží skutečně potopila loď, a mnoho lidí našlo ve vlnách smrt.

Snad někomu připadá přirovnání vědomí jogína k vědomí květinových elfů nevhodné, ale jogín by proti tomu určitě nic nenamítal. Vždyť oběma chybí silné ztotožnění se s vlastním já, které je u lidí zcela obvyklé. Květinový elf je nemá a nikdy je neměl, poněvadž to neodpovídá jeho druhu, a jogín je rovněž nemá, protože je překonal. Člověk, který dojde k dokonalosti svého lidského bytí, blíží se v mnohém bytostem elfů – bratrům a sestrám, kteří nikdy neopustili dům svého Otce.

Pozorujeme-li cestu člověka, není na tom nic překvapivého: nejprve se uvolňuje z jednoty, aby prožil polaritu; tak pozná, že za vším stojí jednota a opět do ní vejde.

Vozem, který ho na dlouhé cestě mnoha životy veze kupředu (a také vrhá zpět), je svobodná vůle, možnost volit, rozhodnout se pro jedno a proti druhému. Slyšeli jsme, že elfové tuto schopnost velmi obdivují – oni sami ji nemají – ale také jasně poznávají její nebezpečí. Musíme jim dát za pravdu: lidské vůle, ono „já chci“. Stálo na počátku těch nejobdivuhodnějších duchovních výtvorů i těch nejstrašlivějších krutostí. Obě možnosti jsou do nás vloženy a záleží jen na nás, pro kterou se rozhodneme, zda v sobě k životu probudíme to dobré, nebo to zlé.

Elfové tuto volbu nemají. Jejich bytostnému druhu je předurčeno jít ve svém úkolu cestou služby. Jsou v harmonii s Všemohoucím a neusilují o nic jiného, než aby plnili Jeho vůli. Slyšeli jsme to v různých svědectvích stále znovu.

Cesta elfů je omezena jejich možnostmi, ale tím také zjištěna proti hlubokým pádům, před nimiž člověka nic nechrání – kromě vývoje jeho vědomí.

Člověk musí tedy tvrdě pracovat na sobě, aby prohlédl a vyhnul se osidlům, do nichž jej stále láká jeho „já chci“. Tuto námahu si elf může ušetřit, poněvadž takový problém pro něj neexistuje. Nemá totiž žádné ego s vlastní vůlí, které mu namlouvá, že je důležitější než všichni ostatní, že je vůbec největší a nejchytřejší. Jeho vůle je jednotná s vůlí Všemohoucího a slouží velikému dílu stvoření. Je jednotě blíže než my. Proto nazývám elfy bratry a sestrami, kteří nikdy neopustili dům svého Otce.

Člověk je synem, který dům svého otce opustil, a veden svou vlastní vůlí jde světem polarity po cestách dobrých i bludných, až nakonec prohlédne podstatu světa, svou vůli nechá rozptylovat ve vůli Všemohoucího, a proměněný se vrací zpět.

V rozhovorech s elfy se stále znovu vynořoval nejen tento základní rozdíl obou vývojových cest, ale i skutečnost, že elfům jsou vlastní ty kvality, které člověk musí na svých cestách teprve namáhavě získávat.

Jednou jsem položila lesnímu elfovi otázku, co mi může říci o svém cítění a myšlení, které u lidí často tvoří dva nesmiřitelné protiklady. Elf pokýval přemýšlivě – nebo procítěně? – hlavou a řekl: „Nemáme je tak odděleny jako vy. Z čela proudí vědění a láska.“ Vzdychla jsem. „Vy jste se nikdy neponořili tak hluboko do polarity, jste blíže jednotě. Nám se obojí rozdělilo a máme to zase namáhavě spojit. Dosáhneme toho teprve tehdy, až se dostaneme dál. Solve et coagula!“

Potom jsem se zarazila: „Ale vždyť také žijí ve světě polarity a jsou jeho součástí! Nebo je jejich svět tak oddělen od našeho, že stojí téměř mimo polaritu? Tomu nevěřím.“ I elf, který mi naslouchal, potřásl hlavou. „Žijí a zanikají,“ uvažovala jsem dál,“znají mládí a zralost, žijí tedy v polaritě. Jen s ní zacházejí zcela jinak než my. Nehnali princip dvojitosti, rozštěpení do protikladů, do krajnosti – na rozdíl od nás, proto se zdá, jako by se polarita dotýkala elfů jen okrajově.“

Cítění a myšlení nemají odděleno, jejich vnímání není rozštěpeno tělesnými smsly… stále znovu se setkáváme s motivem většího sepětí, ať jde o vztah jedné bytosti k ostatním bytostem stejného druhu, vztah k okolí nebo o vnitřní strukturu individua.

Každý musíme jít svou vlastní cestou – elfové i my. Setkání s přírodními bytostmi nás však může obohatit o vědomí, že způsob, jakým žijeme, není jediný možný. A bude-li nám na tom opravdu záležet (což není tak samozřejmé), můžeme se od dévů naučit mnohému, co nás na naší cestě posune kupředu, nebo alespoň rozšíří náš obzor. Jedno i druhé je radost!

Ukázka s knihy „Bytosti přírody“- Setkání s přáteli člověka (Integrál Brno)

 

Přednáška na téma Bytosti přírody a léčení Země

 

… na Zemi v současné době převládá chybné dvojí rozdělení:

1) jednak přesvědčení, že Já (člověk) a příroda jsou dvě věci

2) my lidé vnímáme jen a jen lidské bytosti. Přírodu mnohdy doslova nevidíme několik dní. Ve městech, v průběhu svých každodenních starostí přírodu vůbec nevnímáme a nechodíme do ní.

Severoameričtí Indiáni byli mistři ve spojení s přírodou. Země byla doslova jejich Matkou, které nemohli a nechtěli nijak ubližovat (orat půdu, kosit trávu,…) . Jejich úcta a láska k přírodě byla součástí jejich bytí a každodenního života.

Bytosti přírody nám napovídají, co máme dělat: je jen jeden život, jedna příroda. Co dělá člověk stromům, vodě, … dělá sám sobě. V každém listu rostliny můžeme najít svou tvář.

Život v průmyslových zemích je prostoupen škodlivými vibracemi, na které si naše fyzické tělo zvyklo. Jsou to strojové vibrace (auta, televize, rádio, elektro-smog, mobilní telefony, … Člověk je považuje za normální, ale jsou to vibrace oslabující. Oslabují všechno. Např. vodu. Nejen v přírodě, ale i v lidském organismu. Voda je velmi vnímavá. To co se nám jeví jako čistá voda, je pro BP (Bytosti přírody) zamořeno negativními vibracemi (všudypřítomné vlny z vysílačů). Rozvoj mobilních telefonů je pro vzdušné bytosti vnímán jako exploze. Podobně tyto vlny vnímají bytosti vody a rostlin. Země to ještě chvíli vydrží.

Např. Dvě staré lípy v Alpách, ke kterým Margot občas chodila, najednou nebyly šťastné. Při nacítění se do jejich vnímání, dříve vnímala svobodu, možnost rozpínání se do obrovské výšky a do širokého okolí. Vnímala, že tyto stromy jsou důležitým a silným harmonizujícím prvkem pro okolní krajinu. Najednou se něco stalo a stromy byly jako v kleci. Energie nemohla stoupat nahotu, ani se rozpínat do okolí. Příčinou byly dva vysílače postavené přesně na východní straně od těchto stromů. Jejich tvrdé vibrace, byly pro stromy absolutně neprostupné. Východ slunce je pro elfy velmi důležitý. Margot namítla, že slunce se během roku posouvá a tak snad vysílače nebudou vždy v dráze východu slunce. Bylo jí však ukázáno, že stojí přesně v místě kde vychází slunce ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti, což jsou dny pro elfy opravdu velmi důležité.

I voda je takto znečistěná a rostliny ji vnímají jako nepříjemnou. Z vyprávění vodní elfky Margot pochopila, že ani prameny už nejsou jako dříve. Při koloběhu vody v přírodě se voda při prostupu půdou a horninami do podzemních vod mechanicky čistí. Avšak informace, které cestou, jako velmi vnímavý nosič posbírá v ní zůstávají.

BP žijí déle než lidé a tuto změnu vnímají. Dříve byla voda znečištěna hlavně hrubohmotně, což se dalo ještě řešit. Dnes je znečištěna vibracemi, o kterých spousta lidí vůbec neví. Celý svět je obestřen vlnami. (Až odložíš mobil, máš dát paní Ruis vědět. Tyto zprávy ji moc těší, ale zatím zná jen 1 paní a její děti).

Pomocí kineziologického testu testovali na semináři účinky hudby na lidský organismus. Hudba Mozarta, Bacha, valčíky, … jsou vesměs pro organizmus posilující. Pop, rock, heavy metal, … je hudba silně oslabující. Od BP víme, že to co posloucháme, co si zpíváme nosíme s sebou ve své auře a některá hudba je jako nepropustný pancíř.. I to, co děláme přes den, jak jednáme, mluvíme, co vyzařujeme do okolí je viditelné v auře a pro BP čitelné.

Člověk je velmi silný vysílač. Na Zemi více než 6 mld lidí vysílá nějaké vibrace. Pro BP je to "Rámus bez konce. Slyší jej na vrcholcích hor i na dně moří." Je lidskou zodpovědností co každý vysílá do okolí. Je to osobní úkol pro každého. Když se k tomu připojí televize, rádio, … horory, filmy plné násilí a strachu, hrůzy, je to reálně existující energie. Osvobodit Zemi od těchto zatížení je těžké a je to úkol pro každého. BP to samy nezvládnou. To co člověk produkuje jsou pro ně vibrace příliš těžké a oni je nedokáží zpracovávat. Je to úkol pro člověka.

Jak a co můžeme dělat? Každý večer si projít, co jsem přes den vysílala a snažit se, aby to bylo stále lepší. BP si přejí, abychom pracovali ve svém vědomí na tom, aby naše vibrace, naše vyzařování bylo co nejčistší. Vyvíjet pozornost k okolí, pěstovat sílu lásky. Země potřebuje Lásku člověka. Srdce je důležité - bezpodmínečná láska. S tím vším pracovat ve vědomí. To je očišťující energie. Také všem elfům a BP posílat lásku. Nebo myslet na nějaké místo v přírodě a poslat lásku tam.

Dříve to lidé věděli. BP byly uctívány, dostávali od člověka dary, … bylo mezi nimi pozitivní energetické spojení - vzájemná pomoc. Tato pomoc nyní elfům chybí. Svět byl stvořen ke spolupráci člověka a BP a je třeba toto spojení obnovit.

Vděčnost: měli bychom vědět, odkud pochází voda a vodním bytostem děkovat za vodu. Ony ji dělají živou. Vodu pijeme, myjeme se a voda potřebuje naši vděčnost, aby se mohly zvyšovat její vibrace.

Můžeme děkovat i za vzduch, který dýcháme. Je tak důležitý a potřebujeme jej stále. Nad městy vznikají nedobré vzdušné bytosti a i ty dobré se začínají měnit. Se vzduchem a bytostmi vzduchu je situace velmi kritická. Můžeme se za ně modlit a děkovat jim. Člověk tato znečištění vibracemi svým fyzickým tělem nevnímá, ale jeho jemnohmotná těla to vnímají a zhoršování zdraví tomu napovídá (alergie, …). V jemnohmotném světě je toto znečištění viditelné. Pro bytosti vzduchu je to asi jako kdybychom my dýchali zvířený prach na prašné cestě.

Náš pohodlný svět nás neposiluje, ale oslabuje. Se vzduchem je situace nejhorší. Pak následuje znečištění vody a půda je na 3. místě.

Ticho. V našem světě nemá ticho žádnou hodnotu. Stále někde něco hraje, hlučí. Někteří lidé ticho ani nesnesou. BP jsou vděčné za každé vypnuté rádio, televizi. Měli bychom se naučit pěstovat vnější i vnitřní ticho. Pěstovat vnitřní ticho se musí cvičit. Např. u potoka lze poslouchat zpěv vody, lze se tak stát potokem. Takové ticho BP přiláká, je jim příjemné. Láká je i zpěv člověka. Zpěv, který jde ze srdce a je pro ně. Všechny BP milují zpěv a zvlášť vodní víly jsou jím okouzleny. Snad proto, že i voda v potoce zpívá. Pokusme se zařadit do svého života Chvíli ticha každý den.

Pro severoamerické indiány je ticho velmi důležité a učí od malička své děti chvíli sedět v tichu jen sám se sebou. Děti, které to nedokáží jsou považovány za opožděné ve vývoji.

Hudba v obchodech je někdy opravdu nesnesitelná (i v Rakousku). Já spotřebitel nemusím poslouchat hudbu v obchodě a měla bych se i ozvat. I prodavačky někdy přiznají, že jsou z té hudby unavené.

V Rakousku (?) je hora (působil na ní sv. František z Asii, když se u něj objevila Kristova stigmata) a na ní působí světlá andělská bytost. Margot se jí ptala, co je třeba udělat pro pomoc Zemi a dostala následující poselství. Byl jí ukázán veliký strom s mnoha a mnoha listy. Každý list je jedna bolest BP … chemie v zemědělství, výfukové plyny, GMO, … znečistění vody, …tisíce listů, tisíce špatných úvah a vývojových cest a všechny z jednoho kořene. Budeme-li pracovat na jednotlivých listech nic moc se nezmění a budou dorůstat listy stále nové. Musíme se koncentrovat na kořen stromu, pak můžeme mít úspěch. Poselství strážce hory bylo jednoznačné: "Všechny výdobytky naší současné civilizace jsou špatné! Před dlouhou dobou byly výhybky vývoje nastaveny špatně. Kdyby byly nastaveny jinak, existovaly by dnes jiné vynálezy, jiná "technika", byla by jiná kvalita života. Chybou je základní postoj člověka - vládnout bez služby, brát bez dávání, Země patří mně."

Kniha Ericha Froma - Být nebo mít (je to kniha o 2 způsobech bytí - život s vlastněním a život s bytím).

Kořen stromu to je život člověka s vlastněním (vlastnictví, zisk, konzum, kariéra, …) z toho vyplývající vykořisťování, etické hodnoty zatlačeny do pozadí. Člověka to pohltí a chce mít víc a víc a žije s přesvědčením, že čím více má, tím více znamená pro ostatní. Chtivost a žádostivost je motorem lidského jednání. Chtít mít věci.

Život z bytí (nevím, zda je to správně přeloženo) je postaven na úplně jiných hodnotách jako je životnost, spontánnost, spojení, láska, dávání, sdílení, … Z toho pak plyne i jiný vztah k okolí, i k přírodě. Je tam vděčnost a člověk chce i dávat. U některých přírodních národů, je tento způsob života patrný i dnes. Tito lidé si jsou vědomi, že na nich závisí další vývoj Země. (Některé kmeny v horách v Kolumbii samy sebe chápou jako ochránce Země. Bílí lidé jsou pro ně mladší, hloupější bratři, kteří nic nechápou a ničemu nerozumí. Starší bratři dělají rituály - setkají se 4 kmeny a každý má v ruce něco z přírody. Pak sedí 4 hodiny, modlí se a posílají sílu skrze tyto předměty přírodě. Šaman pak jde s těmito předměty do hor k jezeru a nabízí je Bytostem přírody s prosbami, aby se vše vracelo do rovnováhy).

Zpět ke stromu - Uzdravení je možné, kdyby se mnoho lidí rozhodlo a přešlo k existenci z bytí - vitalita, spontanita, láska ke všem bytostem, dávání, sdílení. Když lidé tomuto přizpůsobí svůj život, situace se změní.

Energetická pole (jestliže se 2% opic naučí loupat banán, energetické pole se rozšíří a ejhle najednou umí loupat banán opice na celém světě. Podobných případů je více). Jestliže se dokáže změnit 2% lidí a žít životem z bytí, je reálná naděje, že se změní i toto energetické pole a změní se smýšlení i ostatních lidí a tím kvalita života na Zemi.

Žije-li někdo životem z bytí, je šťastnější a spokojenější. Má méně strachu, není tak důležité, co si myslí jiní lidé, ale co si myslím já. Není tak důležité kolik vlastníme, jsme svobodnější, nesvazováni chtěním a touhou po vlastnění. Jestliže se podaří toto energetické pole změnit, objeví se i nové technologie. Je třeba vyjít z této slepé uličky. Tyto nové technologie se nemohou v současné době manifestovat, i když v jemnohmotnu již existují. Některé se už v podobě vynálezů projevily, ale odpor okolí je tak silný (koncerny, loby průmyslu…), že se nemůžou prosadit. Lidem, kteří na těchto objevech a vynálezech, nových šetrných technologiích pracují, můžeme posílat ochranu a prosbu o ochranu. BP říkají, že by se to mělo stát rychle, protože je málo času. Kolem Země je hustá síť vibrací, které brzdí pronikání jemných vibrací v podobě těchto nových technologií z jemnohmotnosti.

My sami jsme sice nevynalezli motory, ale používáme je a tak máme i povinnost hledat jiná řešení.

Jednoduchost, prostota, radost ze života, to je velmi účinná kvalita. Krása vody, vzduchu, lesa, moře, hor, rostlin, … co chtít více? Rodíme se nazí a nepotřebujeme zas až tak moc navíc, abychom splnili úkol, který tady na Zemi máme. Technické hračky nepotřebujeme. Větší a větší a ještě větší televizory, …konzument si myslí, že bude šťastnější. Některé technické pomůcky potřebujeme, ale mělo by to být s mírou. Je to jen prozatímní řešení z nouze. Hledejme a pracujme k tomu, že bude něco lepšího. Měli bychom vědět, že přijdou nové jemné technologie, které nebudou vyžadovat ničení přírody, újmu BP - technologie, které budou v harmonii s přírodou. Je to naše možná pomoc při výstavbě nového energetického pole. Pracujme ve svém vědomí na přijetí těchto možností. Radujme se z jednoduchosti života, z toho, že jsme součástí něčeho velkého, krásného.

BP jsou i léčitelé. Stromové bytosti mohou čistit auru, vodní víly umí člověka relaxovat a rády se smějí (kde čemu, hlavně lidskému životu - je to k popukání).

BP říkají, že bude třeba vybudovat spousty očistných míst. Stará svatá místa stavěná často na kopcích mívají čistící funkci v krajině. Nové stožáry (vysílače) jsou postaveny na vrcholcích kopců právě na těchto očistných místech a tím tato místa znehodnocují, celkově jich ubývá a jejich funkce jsou oslabovány.

Dříve se v klášterech mniši hodiny modlili a tím také zvyšovali vibrace okolo Země. Byla to veliká síla. Dnes je i těchto míst málo. I člověk sám, který vysílá dobrý program pomáhá zvedat vibrace. Musí do okolí vyzařovat mír a lásku. Je to soustavná práce na sobě a pak i domov takového člověka se může stát místem uzdravování. Radost a mír je uvnitř každého člověka. Margot hledá lidi dobré vůle!, kteří se chtějí stát očistným místem nebo chtějí třeba doma takové místo vybudovat. V pokoji, který by byl takovým místem, by se měli dít jen věci zvyšující vibrace. Mohou tam probíhat meditace, modlení, zpěv, četba duchovní literatury, … Mohou tam být odpovídající obrázky, vystavěný šamanský kruh (4 světové strany, předměty, které manifestují 4 živly). Neměly by se tam číst noviny (jsou plné negativních vibrací). Vyloučit oslabující hudbu, nemělo by se tam jíst, hlavně ne maso (max. jablíčko, …), nekouřit (rituální dýmka ano). Zde je pak možno vykonávat spirituální praxi zvyšující vibrace - ticho, mír, láska, ...

Pozor na ego! (nejsem velký léčitel Země). Jen mít vůli ke službě. Být ve vděčnosti a lásce k matce Zemi. Je to služba nepoznaná a lidmi nedoceněná. Nečekat odměnu.

BP říkají, že máme velikou sílu, ale používáme ji jako kouzelný meč na otvírání plechovky fazolí. Nejsme malí, slabí, kteří nic nezmůžou a nedokážou!

Vzdušné bytosti říkají, že pomocí je vizualizace vzdušného prostoru a nechat ho prostoupit zlatým světlem. Pak nechat celý prostor takto zářit. Pro vodu si můžeme představit pramen a také ho nechat prostoupit zlatým světlem a nechat zářit. Zdá se, že BP milují zlaté světlo.

BP si přejí obnovení spojení s lidmi. Prostota a vyzařování lásky k nim je přitahuje. Předávat informace o nich druhým lidem. BP neznají mzdu ani odměnu za svou práci. Slouží, protože je to podstata jejich bytí.

Pro následující sdělení nemá hodně lidí Margot moc rádo. Považuje však za důležité tyto informace předávat dál: Vzdát se masa! Každý den jsou miliony zvířat zabíjeny. Ve strachu a hrozných podmínkách. Tento strach zvířat vysílá velmi těžké vibrace. I jejich život je hrozný - v koncentračních táborech, bez přirozené potravy, bez přirozeného vzduchu, bez pohybu, život vázaný na ventilátory, … ve strachu, … jsou to velmi zatěžující energie. I to máme ve svých rukou.

Odpovědi na kladené otázky:

Prořezávání stromů a stříhání keřů: je třeba i několik dní dopředu oznámit svůj úmysl. BP pak mají čas stáhnout příslušné energie a zásah není tak bolestný.

V Rakousku 1/3 zemědělců produkují biopotraviny.

Větrné elektrárny nejsou pro bytosti vzduchu příznivé.

Margot Ruis s manželem založili spolek Dávající ruka. Peníze ze seminářů, přednášek apod.

posílají do Indie se dvěma cíli:

1. podpořit sociální projekty v Indii

2. podpořit transmateriální náhled na svět (vnímání rovin různohmotnosti)

Na podporu tohoto projektu vydala i CD s písněmi o elfech.

 

Větší část této přednášky přepsala Lucie Hrochová

http://vecimezinebemazemi.blog.cz/

 
Novinky
Nejčtenější
Rádio Demiurg
Winamp, iTunes Windows Media Player Real Player QuickTime Web Proxy
Rádio Demiurg právě hraje: Nahrávám ...
Reklama
Top of Page

Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Přebírání článků je možné jen po předchozí domluvě a pod podmínkou uvedení zdroje.
"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu".
(Listina základních práv a svobod České republiky)
Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce.


© 2016 DEMIURG.CZ - Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.