Gustav Meyrink je jeden z nejvýznamějších představitelů pražské německé literatury. Pro mě osobně je to vůbec ten nejvýznamější. Téměř ve všech jeho dílech najdeme nějaké skryté vzkazy. Všechny zásadní důležité informace sděluje Meyrink pouze jen tak "mimochodem". Zajímavé je, že povídka Petroleum Petroleum, kterou napsal v roce 1903, nikdy v češtině nevyšla. Z mě nepochopitelných důvodů nebyla ani nikdy zahrnuta v žádném souboru jeho povídek, kterých u nás vyšlo poměrně dost. Jsou to například: Černá Koule, Netopýři, Mistr Leonhard, Hašiš a jasnozřivost nebo Dům Alchymistův. Dílo Gustava Meyrinka má mimořádný filosofický a duchovní rozměr, který přesahuje rámec času. K překladu jsem se samozřejmě rozhodl také z důvodu, že ačkoliv se na internetu ve světě o jeho povídce začalo psát již několik málo dnů po vypuknuvší katastrofě v Mexickém zálivu, u nás o této jeho povídce dosud VŠECHNA česká média mlčí! Nejsem žádný překladatel a k tomu překladu jsem se uchýlil pouze z výše uvedených důvodů, neboť se nikdo řemesla znalý k tomu dosud neměl. Jan Srp

Gustav Meyrink – Petroleum Petroleum
Překlad: Jan Srp

Stalo se to v pátek v poledne. Dr. Kunibald Jessegrim lil pomalu do potoka strychninový roztok. Na hladinu vyplavala ( mrtvá ) ryba břichem vzhůru. „Tak ty si teď mrtvá“, povídal si doktor pro sebe a protahoval se. Byl šťastný, že zapudil myšlenky na otravu jedem. Už třikrát ve svém životě myslel na sebevraždu tímto způsobem, ale vždycky ho od ní odradila nějaká nejasná předtucha, že se přece jen dočká ohromné a zdrcující pomsty.
Poprvé to chtěl udělat, když mu ukradli jeho vynález. Potom po letech, když ho pronásledovali kvůli jeho postojům, protože chtěl veřejně odhalit zloděje který mu jeho vynález ukradl. A teď proto, proto…Kunibald Jessegrim zasténal, když ožili myšlenky jeho palčivé bolesti. Všechno bylo pryč, všechno. Vše na čem mu záleželo, vše co miloval a co mu bylo drahé. Dovedla ho k tomu slepá nenávist stáda, které nesnese nikoho a nic co by šlo proti proudu a co by se vymykalo vnuceným postojům. Co všechno jen vymyslel, objevil, navrhoval. Ale stádo ho zastavilo, musel přestat. Čínská zeď kterou před ním vystavěli byla neproniknutelná. Metla boží! Ano, to je spása! Pane na nebi! Nejmocnější pane, udělej ze mě ničitele! Vzplanul hněv v Jessegrimově srdci.
Timur Lenk, Čingischán. Jak se jen belhal přes Asii a zdevastovanou Evropu se svou žlutou Mongolskou armádou. Vůdcové vandalů kteří našli klid až teprve na troskách Říma. Ti všichni byli silní a neporazitelní. Bratři kteří se narodili v orlím hnízdě. Probudila se v něm ohromná a bezmezná láska k těmto stvořením boha Šivi. Duchové těchto mrtvých budou semnou. A další předobraz se bleskově kmitl v jeho těle.

Kdyby se mohl v tomto okamžiku vidět v zrcadle, tak už by pro něj Transmutace nebyla žádnou záhadou. A tak se bleskově usídlili temné síly přírody v krvi člověka. Dr. Jessegrim měl hluboké znalosti, byl to Chemik a vše mu šlo neobyčejně rychle. Bleskově nabýval nové vědomosti. V Americe se dostanou takový lidé daleko a přijdou si taky na pěkné peníze. Usadil se v Tampiku v Mexiku a díky obchodu s Meskalem, což bylo nové narkotikum které vyrobil, si brzo přišel k milionům. Jeho pozemky v Tampiku zabíraly mnoho čtverečních mil. Ohromné ropné bohatství v regionu slibovalo ještě větší zisky. Ale po tom jeho srdce netoužilo. V zemi nastal nový rok.

„Zítra bude 1. leden 1951 a líní Kreolci budou mít zase důvod se tři dny opíjet a tančit Fandago.“ Pomyslel si Dr. Jessegrim a podíval se z balkonu na klidné moře. „A v Evropě to nebude o nic lepší. Teď touhle dobou jsou noviny v Rakousku dvakrát tak tlustší než jindy a čtyřikrát pitomější. Nový rok je ztvárňován jako nahý chlapec. Čerství kalendář s ženami a plnými rohy. Statistická zajímavost: v úterý v 11 hodin 35 minut a 16 sekund dopoledne to bude přesně 9 miliard sekund od doby kdy se vynálezce podvojného účetnictví vydal na věčnost páně, a tak dále…“
Dr. Jessegrim seděl ještě dlouho a díval se na klidné moře, které se třpytilo ve světle hvězd.
Dokud neuhodila dvanáctá. Půlnoc! Vzal svoje hodinky a pomalu je natahoval, dokud necítil na špičkách prstů odpor remontoiru. Tiše je stále natahoval a pořád silněji. Najednou přišlo tiché cvaknutí, pružina praskla, hodiny se zastavili. Dr. Jessegrim se ironicky zasmál: „Takhle vám taky ukroutím pružinu vy milý dobří-„
Ohromný výbuch otřásl městem. Zazněl sem zdaleka, z Jihu. Námořníci si mysleli že musel přijít z blízkosti oblasti velkého ostrohu . Přibližně mezi Tampikem a Vera Cruz. Nikdo neviděl nikde hořet oheň. Ani majáky nedávali žádné signály. Hrom? Teď? A za jasného nebe?! Nemožné. Takže pravděpodobně zemětřesení. Všechno se začlo křižovat, jen hostinští létali jako šílení, protože většina hostů vyběhla z hospod a vydala se na výšiny nad město, kde si vyprávěli strašlivé příběhy.
Dr. Jessegrim to vůbec nesledoval. Byl ve své pracovně a mumlal pro sebe něco jako: „Ade, má země Tyrolská.“ Byl výborně nalaďen. Vytáhl ze zásuvky mapu a jezdil po ní s kružítkem. Zaznamenával si poznámky do svého diáře a radoval se že všechno sedí: Do Omahy, možná ještě dále na sever se táhne ropná oblast, o tom už není pochyb. A to že jsou pod zemí ropy celá jezera velká jako Hudsonbay věděl. Věděl to. On to vypočítal. Počítal to plných dvanáct let.
Celé Mexiko stálo podle jeho názoru na jeskyních které byli propojeny a byli z větší části naplněny ropou. Jeho životním úkolem se stalo likvidovat existující meziprostory. Stěny, které od sebe oddělovali jezera ropy. Dlouhé roky na tu práci najímal zástupy dělníků – a co to stálo peněz! Spousty milionů co vydělal na obchodu s Meskalem šli právě na tohle. Dnešní večer měli padnout poslední stěny, které vedli na ostrohu k moři a pak další severně u St. Louis de Potosi.
Explozi obstaralo automatické zařízení. Dr. Kunibald Jessegrim si vzal posledních pár tisícidolarových bankovek co mu ještě zbyli a rozjel se na nádraží. Ve čtyři hodiny ráno se rozjel rychlík do New Yorku. Co by ještě dělal v Mexiku?! Výborně. Už je to ve všech novinách.

Telegram ze všech možných míst mexického zálivu ve zkratkách mezinárodního kabelového kódu: „Ephraim Kalbsniere Beerenschleim“,což přeloženo znamená asi toto: „Mořský povrch celý pokrytý ropou, příčina neznámá, všechno smrdí široko daleko. Guvernér“
Yankiové se o to neobyčejně zajímali, protože ta událost bude mít bezpochyby velký vliv na burzu a kurs ropy musí jít nahoru! A peníze jsou přece půl života!
Bankéři na Wallstreet byli vládou dotázáni jestli půjde po té události kurz ropy nahoru nebo dolu. Krčili rameny a nechtěli nic předpovídat dokud nebude příčina té události objasněna. Pak ovšem, když člověk udělá opak toho co udělá burza, jak praví rozum, nechá se na tom vydělat spousta peněz. V myslích Evropanů nevyvolala zpráva žádné zvláštní dojmy. V první řadě proto že se na na ně vztahovala ochranná cla a v druhé řadě tu byli nové zákony v rozhodování spojené se zrušením vlastních jmen mužských jedinců, kteří by měl více dbát na vlastenectví a své duše připravovat na vojenskou službu. Mezitím vytékala ropa, přesně tak jak Dr. Jessegrim vypočítal, z podzemních ložisek Mexika do moře a na hladině vytvářela opalizující vrstvu. Ta se šířila dál a dál, vzal ji golfský proud a brzo zamořila všechny zálivy.

Z pobřežních oblastní se staly mrtvé pouště a lidé se stáhli do vnitrozemí.

Škoda těch vzkvétajících měst. Přitom pohled na moře byl odporně krásný. Nedozírná plocha třpytící se a hrající všemi barvami: červená, zelená a fialová, - a zase sytá černá jako fantasie z pohádkového vesmíru. Ropa nevykazovala při kontaktu se slanou vodou žádné změny, pouze pozvolna ztrácela zápach.

Učenci se domnívali, že je třeba zpracovat přesnou a precizní vědeckou zprávu o této věci. A tu se Dr. Jessegrim nechal slyšet – jakožto znalec mexických ropných ložisek – a jeho sdělení bylo krátké a výstižné: „Když bude ropa tryskat ve stejném množství jako doposud, tak podle mých výpočtů budou během 27 – 29 týdnů zamořeny všechny světové oceány a déšť už nikdy nepřijde, protože se nebude odpařovat voda. V nejlepším případě bude pršet jenom ropa.“
Toto svévolné prohlášení vyvolalo bouřlivý nesouhlas. Jenže to se stávalo každým dnem stále pravděpodobnějším. Rozneslo se do celého světa a vyvolalo panickou hrůzu v celém lidstvu po celé planetě.
Hodinu co hodinu se objevovali nové zprávy od Amerických a Evropských hvězdářů. Dokonce pražští hvězdáři, kteří do té doby fotografovali pouze měsíc, začali znenadání pozorovat různé zvláštní jevy. Ve starém světě najednou nikdo nemluvil o vojenských předpisech a otec zákonů Major Drezůrovač Rytíř von
Glubinger od Zinku po Blbskouzelenou, který sloužil u evropské armády, upadl zcela do zapomění. Jako vždy když nastává doba chaosu a na obloze se objevují neblahá znamení, ozývají se hlasy neklidných duší, které nejsou nikdy spokojeny s tím co mají.

„Pryč s armádou, která požírá naše peníze! Vymyslete a postavte raději stroje, které by nás zbavili ropy!“ Ale to přece nejde – upozorňovali rozvážní – nemůžeme najednou připravit o chleba miliony lidí! „Proč připravit o chleba? Vojáci můžou být propuštěni, každý z nich se přece něco naučil a zná alespoň nějaké řemeslo.“ Zněla odpověď.
„No dobře. Vojáci. Ale co máme dělat s tolika důstojníky?“ To byl ovšem zásadní argument.
Dlouho kolísali názory sem a tam a žádná strana neměla navrch, až přišla kabelová zpráva z New Yorku: „Prase s žihadlem píseň libry zánět břicha Amerika“ – to v překladu znamená: „Zásoby ropy se netenčí. Situace je krajně nebezpečná. Napište nám, jestli je u vás ten smrad taky tak nesnesitelný. Srdečně zdraví Amerika!“
To byla poslední kapka! Řečník – divoký fanatik – povstal. Rozohněný jako skála v plamenech. A popichoval národ skrze svůj projev, k neuváženým věcem.

„Propusťte vojáky! Skončete už s touhle hrou, ať jsou důstojníci alespoň jednou užiteční! Dejme jim nové uniformy, když jim to udělá radost, pro mě za mě třeba žabí zelenou s červenými tečkami! A na pobřeží s nimi! Ať tam s pijáky vysávají ropu, než lidstvo vymyslí jak té hrozné pohromě čelit!“ Většina na to reagovala bouřlivými ovacemi. Představa že takové opatření nebude mít vůbec žádný účinek, že se proti tomu dá bojovat spíš různými chemickými prostředky, se vůbec nesetkala s žádným pochopením. „Víme, víme všechno“ - - - ozývalo se. „Ale co si potom počít s takovou spoustou zbytečných důstojníků? He?“

---------------------------------------------------------------------------------------
Tento překlad může být v internetových médiích volně zveřejňován s uvedením autora překladu a zdroje. To jest: Jan Srp, Time Wave Zero blog - http://time-wave-zero.blogspot.com

1.7. 2010