Jedná se o doporučení věcí, které se mně osvědčily. Vše je zcela individuální a záleží na každém jedinci, jak mu cokoliv z jednotlivých informací bude vyhovovat. Zdůrazňuji, jedná se pouze o doporučení na základě vyzkoušené osobní praxe a rozhodně ne o nějaké dogma. Doporučení budou takovou ukázkou jednodenního cyklu. Pro různé dny může být a také bývá mnoho různých odchylek, takže je potřeba vše vnímat částečně jen jako určité schéma, jen jako jakýsi vzor s tím, že některé dny nebude možno použít nic. Samozřejmě se vzhledem k rozsahu jedná pouze o úryvky a výňatky, protože pokus o jakýsi souhrn by vydal minimálně na jednu knihu, ale třeba se i k tomu jednou dostanu.

Začnu ránem, ale částečně s odkazem na večer. Po probuzení, které jsem si večer při usínání naprogramoval (čas vzbuzení), si dojdu na záchod a po té ještě přibližně půl hodiny medituji, čímž se vyladím na nový den a případně věci, které mě ten den čekají. Při této meditaci je možné rovněž doladit či dosnít některé nepříznivé sny, které mohou mít negativní vliv na naší náladu nadcházejícího dne. Tento vliv snů není dobré podceňovat. Nemálo lidí mi teď říká, že se budí o třetí nebo čtvrté ráno, a to je pak vhodné využít pro uvedenou meditaci. Výhodou pro mnohé lidi je to, že jsou do určité míry vyspalí a při meditaci vzhledem k tomu neusínají. Proto také většinou preferují ranní meditace před večerními.

Po vykonání základní ranní hygieny si naliju čtvrt litru čisté vody. Tuto vodu držím v rukách a „nabiju“ si ji energií tak, že přijímám čistou průzračnou energii do 7 čakry a přes srdeční čakru ji posílám do vody ve sklenici. Po vypití vody používám známý způsob každodenního čištění, tj. cca dvacetiminutové převalování oleje (v mém případě slunečnicového) v ústech. Tento olej se po té pečlivě vyplivne, protože obsahuje látky, kterých se potřebujeme zbavit. Ještě na lačno rozkoušu a spolknu stroužek česneku, který by měl vyčistit naše vnitřnosti od parazitů. Pro stravitelnost česneku ho doplňuji lžičkou domácí majonézy, která česnek obalí a sníží jeho agresivitu v ústech. Vím, že pro mnoho lidí tato procedura je dost drastická a vyžaduje přece jen odolnější žaludek. Po té vypiju druhou sklenici čisté vody. Obě sklenice vody by měly propláchnout a vyčistit naše stravovací ústrojí. Po požití česneku se doporučuje minimálně hodinu nejíst, aby česnek mohl účinně působit.

Otázka stravování je na samostatné téma, takže jen v krátkosti. Existují dvě poměrně protichůdné koncepce a obě mají své zastánce. První koncepce je založena na tom, aby člověk mohl sníst co nejvíce a netloustl, zatímco druhá je založena na tom, aby člověk jedl málo a veškeré potraviny využil. Zjednodušeně se v první doporučuje hodně snídat, střídmě obědvat a minimálně večeřet a ve druhé je tomu téměř obráceně. Způsob stravování většiny lidstva zhruba v období posledních dvanácti tisících let byl takový, že základním motivem jídla bylo přežití, a proto se nejvíce jedlo večer, aby byly kalorie získané z potravy při následném odpočinku co nejvíce využity. Lze do určité míry předpokládat, že dlouhodobé stravovací návyky budou pro nás přirozené a posledních sto či dvě stě let, a to ještě pouze v omezené části Země na tom mnoho nezměnilo.

Z druhé koncepce vycházím i já, i když jsem si vědom, že udržet štíhlou linii je tak o něco těžší. První jídlo lehčího charakteru tak mívám kolem desáté hodiny a hlavní větší jídlo kolem 17. hodiny a mezitím spíše jen drobnosti jako jsou dary lesa či zahrady. Důležitá je při jídla zejména koncentrace na vlastní pokrm a do určité míry odpoutání od vnějšího světa a s ním spojených starostí.

Za neméně důležité považuji, pokud si jídlo připravujeme sami, vařit s čistou myslí a pozitivním vyladění. S negativní náladou je nejlépe nevařit a případně ani nejíst, ale napřed si krátkou meditací mysl vyladit. Zkuste si představit, jakou energii do jídla vkládá kuchař či kuchařka po intenzivní rodinné hádce či obdobné situaci a jaký tato energie může mít vliv na strávníka. V zařízeních hromadného stravování je situace složitější, ale senzibilně vyladění lidé jsou po čase schopni negativně vyladěného kuchaře rozpoznat a takovémuto zařízení se vyhnout. V případě, že je to jen trochu možné, tak doporučuji si ve stravovacím zařízení, kam chodíme pravidelně, získat o kuchaři nějaké základní informace. Většina lidí si neuvědomuje, jak pravidelný příjem potravy naplněné negativní energií může mít negativní vliv na naše zdraví. Obávám se, že tento vliv může být podstatnější než chemické složení a druh potravin.

V průběhu dne je vhodné využít různých příležitostí ke krátkým meditacím, zejména v případech, kdy se cítíme unaveni, ve stresu nebo bez energie. Meditovat se dá i při cestě do práce nebo z práce. Při řízení dopravního prostředku bych to nedoporučoval. Ne, že by to nešlo, ale vyžaduje to přece jen již určitý stupeň pokročilosti, kdy určitý meditativní stav neovlivňuje negativně naši pozornost věnovanou řízení a nezkracuje reakční dobu. Naopak výhodou je vyšší míra intuice a předvídavosti, což může být často důležitější než rychlost reakce. I v pracovním procesu lze využít krátkých meditací k načerpání energie či obnovení rovnováhy po případném konfliktu, o které nebývá někdy a někde na pracovišti nouze. Jsou formy krátkých meditací, kterých si okolí ani nevšimne. Jedná se o meditace s otevřenýma očima, při kterých je zrak upřen do jednoho bodu, což může být i displej počítače nebo dokument, aniž jsou vnímány informace tam obsažené. Krátká meditace na doplnění sil je možná i při fyzické práci monotónního charakteru.

Při všech druzích konfliktu je důležité vědomě dočerpat energii a zejména neoplácet agresi agresí (s výjimkou některých případů fyzické agrese, kdy nemusíme mít jinou možnost), což opravdu není jednoduché a zvládá to jen málo lidí. Mezi toto „málo lidí“ nelze počítat lidi, kteří nereagují agresí ze strachu, protože u nich se většinou jedná o vnitřní agresi, která vzniká potlačením agrese vnější a mívá negativní důsledky na psychické i fyzické zdraví.

Obecně lze doporučit při téměř všech situacích, které vnímáme jako negativní, následující postup. Zastavit se, začít zhluboka dýchat a koncentrovat se na příjem energie.  V případě stresu, když se koncentruji na příjem energie, je dosaženo dvojího účinku. Za prvé se koncentrací na příjem energie doplňuje chybějící energie a za druhé tím, že se koncentruji na příjem energie, přestávám se koncentrovat na příčinu stresu a tím i přestávám původní příčině stresu (konfliktu) posílat energii. Po zklidnění a doplnění energie je vhodné se zamyslet, co je skutečnou vnitřní příčinou našeho rozladění či stresu, protože se jedná o náš psychický vztah k události, která je příčinou našeho stavu. Jedná se vždy o to, že realita neodpovídá naší představě o tom, jak by realita měla vypadat. Opravdu často bývá na místě otázka, jaké je naše oprávnění „vyžadovat“, aby realita byla v souladu zrovna s naší představou.

Neexistují v této oblasti žádné statistiky (alespoň o nich nevím), ale myslím, že bychom se divili, jak často jsou lidé ve stresu kvůli svým „neoprávněným“ až nesmyslným představám, jak by realita měla vypadat. Myslím, že jsme se všichni v životě setkali se situací, kdy někdo byl skálopevně přesvědčen, že je v právu, ačkoliv zcela zřejmě nebyl. Tento fenomén je vhodné mít na paměti při mnoha konfliktech, nejen abychom byly vůbec schopni pochopit postoj toho druhého, ale abychom byli schopni přemýšlet o tom, zda jsme v právu i my, a zda máme „oprávnění“ předpokládat vývoj reality dle našich představ. Často máme tendenci zapomínat, že naše svobodná vůle je omezena svobodnou vůlí ostatních bytostí.

Osobně všem vřele doporučuji vhodnou fyzickou aktivitu přiměřenou věku a zdravotnímu stavu konkrétního člověka. Za nejvhodnější považuji jízdu na kole, běhání na lyžích a plavání, protože relativně přijatelně zatěžují klouby a pohybové ústrojí. Ideálním prostředím je čistá příroda, hlubší les, ale to asi nebude zdaleka prostředí všem lidem dostupné. Přiměřená sportovní zátěž spojená s hlubokým dýcháním má velmi dobrý vliv na zdraví a psychiku člověka. Při pohybových aktivitách se vyplavují endorfiny, které jsou nazývány hormony štěstí a může docházet i ke stavům podobným euforii. Někdy tak také dochází k vytvoření si závislosti, protože endorfiny mají svým způsobem obdobné účinky jako některé drogy, i když možná přesnější by bylo říct, že některé drogy nebo psychotropní látky mají obdobné účinky jako endorfiny. V každém případě je tato závislost mnohem přijatelnější než závislost na lihuneprostých nápojích, což je bohužel časté řešení dlouhodobějších stresů. 

Jako vždy i v tomto případě je důležitý vztah konkrétního člověka k fyzické aktivitě, protože jsou lidé, kteří sport milují, a pro ně není žádný problém jej provozovat, ale jsou i lidé, kteří jej provozují jen proto, že se to má a je to zdravé. Rozdíl v přístupu se pak samozřejmě projevuje i v účincích na zdraví a psychiku.

Ostatně se to týká v podstatě všech našich aktivit. Slova klasika zde mluví za vše: „Čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ Nepochybně je ideální mít rád co nejvíce z činností, které vykonávat musíme. Není lehké zamilovat si je všechny, ale určitě se dá pracovat na vlastním pozitivním vztahu k těmto činnostem, ke kterým se v mnoha případech dá přistupovat tvůrčím způsobem. Týká se to i činností poměrně stereotypních. V kolektivu rodiny se v příznivé konstelaci dají činnosti rozdělit k přiměřené všeobecné spokojenosti. Poměr činností vykonávaných s chutí a s nechutí logicky vázaně ovlivňuje psychiku každého člověka. Velkou roli tento jev ovlivňuje výchovu a vzdělávání dětí a mladých lidí a bohužel naše současná společnost tomuto tématu nevěnuje patřičnou pozornost, přestože jako národ Komenského bychom teoreticky měli hrát ve světě vůdčí roli. Škola hrou je však nejen v naší společnosti konzumně tržně orientované spíše utopií. Osvícení rodiče a prarodiče mohou v této oblasti vykonat velmi mnoho pro své potomky. Základem je, aby měli dostatek informací a chutí a času tyto informace uplatnit v praxi.

Osobně bych všem doporučil Komenského slova rozšířit na obecnější „život hrou“. Také se říká, že kdo si hraje, nezlobí, i když vnímám slova „život hrou“ v co nejširším slova smyslu. Často je doporučováno a já se k tomu přikláním, že pokud chceme něčeho dosáhnout, tak dobrou metodou si hrát na to, že už jsme toho dosáhli a podle toho se chovat. Jako příklad uvádím to, co jsem doporučil několika lidem a v podstatě to lze doporučit téměř všem lidem. Jedná s o pravidelné a časté opakování slov „Jsem láskyplná zářící bytost.“ s dostatečným emočním procítěním, a to zejména v situacích, kdy máme chuť se chovat způsobem, který je v evidentním rozporu s obsahem těchto slov. Když však v konfliktní nebo stresové situaci najdeme dostatek koncentrace na přítomný okamžik a dostatek emočního zklidnění, abychom si byli schopni s procítěním opakovat „Jsem láskyplná zářící bytost.“, tak pak jsme na takovouto bytost schopni si hrát a podle toho se chovat. Pokud tuto „hru“ hrajeme dostatečně dlouho, takovouto bytostí se skutečně staneme ku prospěchu svému i svého okolí.

Jednou z nejpodceňovanějších fází našeho dne bývá noční činnost zejména spánek. Vím, že většina lidí má tendenci spánek spíše označovat za nečinnost, ale to je hrubé nepochopení funkce spánku. Naše spánková aktivita není o nic menší než aktivita denní, když se jedná o aktivity nefyzické. Lidé, kteří jsou schopni si pamatovat své sny, ví, že množství dějů, které prožíváme v noci, většinou vysoce převyšuje denní aktivity. Použil jsem slovo „prožíváme“ a ne sníme, protože sen vnímáme jako plnou realitu a ve snu (pokud nejsme schopni lucidního - bdělého snění) prožíváme vše se stejnou emoční intenzitou jako ve dne. Dokonce vzhledem k rozmanitosti snů prožíváme často ve snu mnohem více emocí a intenzivnějších než ve dne. Ani soudobá věda ještě plně nedocenila význam spánku a snů pro náš život.

Tak, jak je podceňován spánek, tak jsou podceňovány i podmínky, za nichž spíme a naše příprava na spánek a činnost předcházející spánku. Tomu však odpovídá i kvalitu našeho spánku a z toho vyplývající kvalita relaxace a obnovy energie a v důsledku toho i naše ranní nálada a kvalita našeho následujícího dne. Co je pro mě téměř nepochopitelné, je skutečnost, že někteří lidé jsou ochotni dát za kvalitní večeři v restauraci třeba tři tisíce, ale při výběru postele, na které tráví třetinu svého života, škudlí každou korunu. Z vlastní zkušenosti vím, že po nákupu kvalitních matrací mě a manželku přestaly trápit sice mírné avšak dlouhodobé problémy s krční a bederní páteří.

Velkým problémem (většinu již obtížněji řešitelným) je nadměrné množství hluku, které negativně ovlivňuje kvalitu spánku. Dalším častým „hříchem“ (který už je většinou řešitelný) je nadměrná teplota v místnosti, kde spíme. Mimo jiné vědci nedávno přišli se zjištěním, že vyšší teplota při spánku má nepříznivý vliv na obezitu. Údajně se při nižších teplotách vytváří v těle více hnědého tuku, který má být tělu prospěšný a nevytváří se jako při vyšších teplotách bílý tuk, který zvyšuje obezitu.

Dalším velmi důležitým a rovněž podceňovaným faktorem jsou naše aktivity před spánkem. Vzhledem k tomu, že když se na to soustředím, tak jsem schopen pamatovat si zejména emočně silné sny, vnímám, jak obsah snů odráží naší denní činnost a zejména činnost před usínáním.    

Větší fyzická a psychická aktivita před nočním spánkem není příliš vhodná, protože pro usínání je vhodné spíše zklidňování. Negativně se to projevuje na naší schopnosti rychle usnout, pokud máme zájem rychle usnout a mít kvalitní osvěžující spánek. Pokud chceme meditovat, tak je možné, že to prodlouží stav, kdy neusneme. Předpokladem pro meditaci však je zastavení myšlenek a celkové zklidnění, což po předchozí výraznější aktivitě může být obtížnější.

Byl by zajímavý průzkum, který by se snažil zjistit, kolik lidí si uvědomuje, jak jejich spánkovou a snovou aktivitu ovlivňuje činnost před spánkem a zda tomu svoji předspánkovou činnost tomu přizpůsobují. Sledování televize ve večerních a nočních hodinách, kdy jde jeden krimi či akční seriál plný vražd za druhým je skutečně „ideální“ přípravou na to, aby se nám pak zdály podobné sny plné strachu a násilí. Při takovýchto snech je velká pravděpodobnost, že energii v průběhu noci nedočerpáváme, ale spíše naopak, což má za následek, že se ráno probouzíme nevyspalí a unavení.

Samozřejmě hádky a konflikty všeho druhu mají na kvalitu následného spánku rovněž negativní vliv. Vyhnout se konfliktu však bývá většinou těžší než se jen nedívat na akční film nebo horor. V každém takovém případě je vhodné se uklidnit ztišující meditací, případně vytvořením si pozitivního tak zvaného denního snu, což je v podstatě využití naší představivosti k vyladění naší mysli.

V rámci předspánkové meditace všem vřele doporučuji nařídit si vnitřního budíka na dobu, kdy musíme vstávat. Je to otázka cviku, ale po určité době to dokáže velká většina lidí, takže se pak budí v době, kterou si určili při nastavování vnitřního buzení. Velkou výhodou (minimálně ve srovnání se zvoněním klasického budíku) je skutečnost, že k probuzení dochází v nejvhodnější spánkové fázi. Zvonění klasického budíku, případně probuzení jiným člověkem má tu nevýhodu, že se můžeme vzbudit v kterékoliv spánkové fázi. Vzbuzení ve fázi hlubokého spánku je vyloženě nepříjemné a trvá nám delší dobu, než se plně probudíme do správné reality. Rovněž tak ve fázi snění nebývá probuzení vždy příjemné. Pokud si naprogramuje vzbuzení vnitřním budíkem, tak se probouzíme vždy z fáze lehkého spánku, protože naše naprogramovaná mysl včas před probouzením nás převede do lehkého spánku.         

Pro meditaci jsou za určitých podmínek vhodné tzv. propínací dechy či hyperventilace. Po delší hyperventilaci, takovém zkráceném holotropním dýchání, dochází ke stavu, kdy kromě jiných vlivů jako je například překysličení mozku, se dostaneme do stavu, kdy nemusíme delší dobu dýchat, což umožňuje hlubší ponor do nitra, snadnější snižování frekvence mozkových vln a snadnější vstup do alfa rytmů.

Propínací dechy jsou vhodné pro uvolnění těla a rovněž v tom případě, že se nám nedaří se zahřát na vyhovující teplotu. Není jednoduché meditovat, když člověk pociťuje chlad. Jen tak mimo základní téma – nejvhodnější pro zbavení se tak zvané vnitřní zimy je horká vana, kterou mohu rovněž doporučit jako výborný léčebný prostředek na různé typy nachlazení a chřipek. Horkou vanou se vlastně imituje horečka, která má léčebné účinky.

Z mých vlastních zkušeností i zkušeností mnoha dalších lidí mohu doporučit k meditacím vhodnou hudbu. Meditační muziky je dnes k dostání velké množství. Zejména v případech, kdy v místnosti, ve které meditujeme, není nízká hladina hluku, je meditační muzika vynikající. Dle mých zkušeností je vhodná muzika monotónního charakteru bez velkých výkyvů v hlasitosti (proto ne vždy je vhodná vážná hudba, která se právě tím často vyznačuje) a beze slov, které by mohly upoutávat naší pozornost.

Miroslav Zelenka

http://www.miroslav-zelenka.cz./

Říjen 2015