Přečteno: 2461
Jedná se
o doporučení věcí, které se mně osvědčily. Vše je zcela individuální a záleží
na každém jedinci, jak mu cokoliv z jednotlivých informací bude vyhovovat.
Zdůrazňuji, jedná se pouze o doporučení na základě vyzkoušené osobní praxe a
rozhodně ne o nějaké dogma. Doporučení budou takovou ukázkou jednodenního
cyklu. Pro různé dny může být a také bývá mnoho různých odchylek, takže je
potřeba vše vnímat částečně jen jako určité schéma, jen jako jakýsi vzor s tím,
že některé dny nebude možno použít nic. Samozřejmě se vzhledem k rozsahu
jedná pouze o úryvky a výňatky, protože pokus o jakýsi souhrn by vydal
minimálně na jednu knihu, ale třeba se i k tomu jednou dostanu.
Začnu ránem, ale částečně
s odkazem na večer. Po probuzení, které jsem si večer při usínání
naprogramoval (čas vzbuzení), si dojdu na záchod a po té ještě přibližně půl
hodiny medituji, čímž se vyladím na nový den a případně věci, které mě ten den
čekají. Při této meditaci je možné rovněž doladit či dosnít některé nepříznivé
sny, které mohou mít negativní vliv na naší náladu nadcházejícího dne. Tento
vliv snů není dobré podceňovat. Nemálo lidí mi teď říká, že se budí o třetí
nebo čtvrté ráno, a to je pak vhodné využít pro uvedenou meditaci. Výhodou pro
mnohé lidi je to, že jsou do určité míry vyspalí a při meditaci vzhledem
k tomu neusínají. Proto také většinou preferují ranní meditace před
večerními.
Po vykonání základní ranní
hygieny si naliju čtvrt litru čisté vody. Tuto vodu držím v rukách a
„nabiju“ si ji energií tak, že přijímám čistou průzračnou energii do 7 čakry a
přes srdeční čakru ji posílám do vody ve sklenici. Po vypití vody používám
známý způsob každodenního čištění, tj. cca dvacetiminutové převalování oleje (v
mém případě slunečnicového) v ústech. Tento olej se po té pečlivě
vyplivne, protože obsahuje látky, kterých se potřebujeme zbavit. Ještě na lačno
rozkoušu a spolknu stroužek česneku, který by měl vyčistit naše vnitřnosti od
parazitů. Pro stravitelnost česneku ho doplňuji lžičkou domácí majonézy, která
česnek obalí a sníží jeho agresivitu v ústech. Vím, že pro mnoho lidí tato
procedura je dost drastická a vyžaduje přece jen odolnější žaludek. Po té
vypiju druhou sklenici čisté vody. Obě sklenice vody by měly propláchnout a
vyčistit naše stravovací ústrojí. Po požití česneku se doporučuje minimálně
hodinu nejíst, aby česnek mohl účinně působit.
Otázka stravování je na samostatné téma, takže
jen v krátkosti. Existují dvě poměrně protichůdné koncepce a obě mají své
zastánce. První koncepce je založena na tom, aby člověk mohl sníst co nejvíce a
netloustl, zatímco druhá je založena na tom, aby člověk jedl málo a veškeré
potraviny využil. Zjednodušeně se v první doporučuje hodně snídat, střídmě
obědvat a minimálně večeřet a ve druhé je tomu téměř obráceně. Způsob
stravování většiny lidstva zhruba v období posledních dvanácti tisících
let byl takový, že základním motivem jídla bylo přežití, a proto se nejvíce
jedlo večer, aby byly kalorie získané z potravy při následném odpočinku co
nejvíce využity. Lze do určité míry předpokládat, že dlouhodobé stravovací
návyky budou pro nás přirozené a posledních sto či dvě stě let, a to ještě
pouze v omezené části Země na tom mnoho nezměnilo.
Z druhé koncepce vycházím i
já, i když jsem si vědom, že udržet štíhlou linii je tak o něco těžší. První
jídlo lehčího charakteru tak mívám kolem desáté hodiny a hlavní větší jídlo
kolem 17. hodiny a mezitím spíše jen drobnosti jako jsou dary lesa či zahrady.
Důležitá je při jídla zejména koncentrace na vlastní pokrm a do určité míry
odpoutání od vnějšího světa a s ním spojených starostí.
Za neméně důležité
považuji, pokud si jídlo připravujeme sami, vařit s čistou myslí a
pozitivním vyladění. S negativní náladou je nejlépe nevařit a případně ani
nejíst, ale napřed si krátkou meditací mysl vyladit. Zkuste si představit,
jakou energii do jídla vkládá kuchař či kuchařka po intenzivní rodinné hádce či
obdobné situaci a jaký tato energie může mít vliv na strávníka.
V zařízeních hromadného stravování je situace složitější, ale senzibilně
vyladění lidé jsou po čase schopni negativně vyladěného kuchaře rozpoznat a
takovémuto zařízení se vyhnout. V případě, že je to jen trochu možné, tak
doporučuji si ve stravovacím zařízení, kam chodíme pravidelně, získat o kuchaři
nějaké základní informace. Většina lidí si neuvědomuje, jak pravidelný příjem
potravy naplněné negativní energií může mít negativní vliv na naše zdraví.
Obávám se, že tento vliv může být podstatnější než chemické složení a druh
potravin.
V průběhu dne je
vhodné využít různých příležitostí ke krátkým meditacím, zejména
v případech, kdy se cítíme unaveni, ve stresu nebo bez energie. Meditovat
se dá i při cestě do práce nebo z práce. Při řízení dopravního prostředku
bych to nedoporučoval. Ne, že by to nešlo, ale vyžaduje to přece jen již určitý
stupeň pokročilosti, kdy určitý meditativní stav neovlivňuje negativně naši
pozornost věnovanou řízení a nezkracuje reakční dobu. Naopak výhodou je vyšší
míra intuice a předvídavosti, což může být často důležitější než rychlost
reakce. I v pracovním procesu lze využít krátkých meditací
k načerpání energie či obnovení rovnováhy po případném konfliktu, o které
nebývá někdy a někde na pracovišti nouze. Jsou formy krátkých meditací, kterých
si okolí ani nevšimne. Jedná se o meditace s otevřenýma očima, při kterých
je zrak upřen do jednoho bodu, což může být i displej počítače nebo dokument,
aniž jsou vnímány informace tam obsažené. Krátká meditace na doplnění sil je
možná i při fyzické práci monotónního charakteru.
Při všech druzích konfliktu
je důležité vědomě dočerpat energii a zejména neoplácet agresi agresí (s
výjimkou některých případů fyzické agrese, kdy nemusíme mít jinou možnost), což
opravdu není jednoduché a zvládá to jen málo lidí. Mezi toto „málo lidí“ nelze
počítat lidi, kteří nereagují agresí ze strachu, protože u nich se většinou
jedná o vnitřní agresi, která vzniká potlačením agrese vnější a mívá negativní
důsledky na psychické i fyzické zdraví.
Obecně lze doporučit při
téměř všech situacích, které vnímáme jako negativní, následující postup.
Zastavit se, začít zhluboka dýchat a koncentrovat se na příjem energie.
V případě stresu, když se koncentruji na příjem energie, je dosaženo
dvojího účinku. Za prvé se koncentrací na příjem energie doplňuje chybějící
energie a za druhé tím, že se koncentruji na příjem energie, přestávám se
koncentrovat na příčinu stresu a tím i přestávám původní příčině stresu
(konfliktu) posílat energii. Po zklidnění a doplnění energie je vhodné se
zamyslet, co je skutečnou vnitřní příčinou našeho rozladění či stresu, protože
se jedná o náš psychický vztah k události, která je příčinou našeho stavu.
Jedná se vždy o to, že realita neodpovídá naší představě o tom, jak by realita
měla vypadat. Opravdu často bývá na místě otázka, jaké je naše oprávnění
„vyžadovat“, aby realita byla v souladu zrovna s naší představou.
Neexistují v této
oblasti žádné statistiky (alespoň o nich nevím), ale myslím, že bychom se
divili, jak často jsou lidé ve stresu kvůli svým „neoprávněným“ až nesmyslným
představám, jak by realita měla vypadat. Myslím, že jsme se všichni
v životě setkali se situací, kdy někdo byl skálopevně přesvědčen, že je
v právu, ačkoliv zcela zřejmě nebyl. Tento fenomén je vhodné mít na paměti
při mnoha konfliktech, nejen abychom byly vůbec schopni pochopit postoj toho
druhého, ale abychom byli schopni přemýšlet o tom, zda jsme v právu i my,
a zda máme „oprávnění“ předpokládat vývoj reality dle našich představ. Často
máme tendenci zapomínat, že naše svobodná vůle je omezena svobodnou vůlí
ostatních bytostí.
Osobně všem vřele
doporučuji vhodnou fyzickou aktivitu přiměřenou věku a zdravotnímu stavu
konkrétního člověka. Za nejvhodnější považuji jízdu na kole, běhání na lyžích a
plavání, protože relativně přijatelně zatěžují klouby a pohybové ústrojí.
Ideálním prostředím je čistá příroda, hlubší les, ale to asi nebude zdaleka
prostředí všem lidem dostupné. Přiměřená sportovní zátěž spojená
s hlubokým dýcháním má velmi dobrý vliv na zdraví a psychiku člověka. Při
pohybových aktivitách se vyplavují endorfiny, které jsou nazývány hormony
štěstí a může docházet i ke stavům podobným euforii. Někdy tak také dochází
k vytvoření si závislosti, protože endorfiny mají svým způsobem obdobné
účinky jako některé drogy, i když možná přesnější by bylo říct, že některé
drogy nebo psychotropní látky mají obdobné účinky jako endorfiny. V každém
případě je tato závislost mnohem přijatelnější než závislost na lihuneprostých
nápojích, což je bohužel časté řešení dlouhodobějších stresů.
Jako vždy i v tomto
případě je důležitý vztah konkrétního člověka k fyzické aktivitě, protože
jsou lidé, kteří sport milují, a pro ně není žádný problém jej provozovat, ale
jsou i lidé, kteří jej provozují jen proto, že se to má a je to zdravé. Rozdíl
v přístupu se pak samozřejmě projevuje i v účincích na zdraví a
psychiku.
Ostatně se to týká v
podstatě všech našich aktivit. Slova klasika zde mluví za vše: „Čím jsem byl,
tím jsem byl rád.“ Nepochybně je ideální mít rád co nejvíce z činností,
které vykonávat musíme. Není lehké zamilovat si je všechny, ale určitě se dá
pracovat na vlastním pozitivním vztahu k těmto činnostem, ke kterým se
v mnoha případech dá přistupovat tvůrčím způsobem. Týká se to i činností
poměrně stereotypních. V kolektivu rodiny se v příznivé konstelaci
dají činnosti rozdělit k přiměřené všeobecné spokojenosti. Poměr činností
vykonávaných s chutí a s nechutí logicky vázaně ovlivňuje psychiku
každého člověka. Velkou roli tento jev ovlivňuje výchovu a vzdělávání dětí a
mladých lidí a bohužel naše současná společnost tomuto tématu nevěnuje
patřičnou pozornost, přestože jako národ Komenského bychom teoreticky měli hrát
ve světě vůdčí roli. Škola hrou je však nejen v naší společnosti konzumně
tržně orientované spíše utopií. Osvícení rodiče a prarodiče mohou v této
oblasti vykonat velmi mnoho pro své potomky. Základem je, aby měli dostatek
informací a chutí a času tyto informace uplatnit v praxi.
Osobně bych všem doporučil
Komenského slova rozšířit na obecnější „život hrou“. Také se říká, že kdo si
hraje, nezlobí, i když vnímám slova „život hrou“ v co nejširším slova
smyslu. Často je doporučováno a já se k tomu přikláním, že pokud chceme
něčeho dosáhnout, tak dobrou metodou si hrát na to, že už jsme toho dosáhli a
podle toho se chovat. Jako příklad uvádím to, co jsem doporučil několika lidem
a v podstatě to lze doporučit téměř všem lidem. Jedná s o pravidelné
a časté opakování slov „Jsem láskyplná zářící bytost.“ s dostatečným
emočním procítěním, a to zejména v situacích, kdy máme chuť se chovat
způsobem, který je v evidentním rozporu s obsahem těchto slov. Když
však v konfliktní nebo stresové situaci najdeme dostatek koncentrace na
přítomný okamžik a dostatek emočního zklidnění, abychom si byli schopni
s procítěním opakovat „Jsem láskyplná zářící bytost.“, tak pak jsme na
takovouto bytost schopni si hrát a podle toho se chovat. Pokud tuto „hru“
hrajeme dostatečně dlouho, takovouto bytostí se skutečně staneme ku prospěchu
svému i svého okolí.
Jednou
z nejpodceňovanějších fází našeho dne bývá noční činnost zejména spánek.
Vím, že většina lidí má tendenci spánek spíše označovat za nečinnost, ale to je
hrubé nepochopení funkce spánku. Naše spánková aktivita není o nic menší než
aktivita denní, když se jedná o aktivity nefyzické. Lidé, kteří jsou schopni si
pamatovat své sny, ví, že množství dějů, které prožíváme v noci, většinou
vysoce převyšuje denní aktivity. Použil jsem slovo „prožíváme“ a ne sníme,
protože sen vnímáme jako plnou realitu a ve snu (pokud nejsme schopni lucidního
- bdělého snění) prožíváme vše se stejnou emoční intenzitou jako ve dne.
Dokonce vzhledem k rozmanitosti snů prožíváme často ve snu mnohem více
emocí a intenzivnějších než ve dne. Ani soudobá věda ještě plně nedocenila
význam spánku a snů pro náš život.
Tak, jak je podceňován
spánek, tak jsou podceňovány i podmínky, za nichž spíme a naše příprava na
spánek a činnost předcházející spánku. Tomu však odpovídá i kvalitu našeho
spánku a z toho vyplývající kvalita relaxace a obnovy energie a
v důsledku toho i naše ranní nálada a kvalita našeho následujícího dne. Co
je pro mě téměř nepochopitelné, je skutečnost, že někteří lidé jsou ochotni dát
za kvalitní večeři v restauraci třeba tři tisíce, ale při výběru postele,
na které tráví třetinu svého života, škudlí každou korunu. Z vlastní
zkušenosti vím, že po nákupu kvalitních matrací mě a manželku přestaly trápit
sice mírné avšak dlouhodobé problémy s krční a bederní páteří.
Velkým problémem (většinu
již obtížněji řešitelným) je nadměrné množství hluku, které negativně ovlivňuje
kvalitu spánku. Dalším častým „hříchem“ (který už je většinou řešitelný) je
nadměrná teplota v místnosti, kde spíme. Mimo jiné vědci nedávno přišli se
zjištěním, že vyšší teplota při spánku má nepříznivý vliv na obezitu. Údajně se
při nižších teplotách vytváří v těle více hnědého tuku, který má být tělu
prospěšný a nevytváří se jako při vyšších teplotách bílý tuk, který zvyšuje
obezitu.
Dalším velmi důležitým a
rovněž podceňovaným faktorem jsou naše aktivity před spánkem. Vzhledem
k tomu, že když se na to soustředím, tak jsem schopen pamatovat si zejména
emočně silné sny, vnímám, jak obsah snů odráží naší denní činnost a zejména
činnost před usínáním.
Větší fyzická a psychická
aktivita před nočním spánkem není příliš vhodná, protože pro usínání je vhodné
spíše zklidňování. Negativně se to projevuje na naší schopnosti rychle usnout,
pokud máme zájem rychle usnout a mít kvalitní osvěžující spánek. Pokud chceme
meditovat, tak je možné, že to prodlouží stav, kdy neusneme. Předpokladem pro
meditaci však je zastavení myšlenek a celkové zklidnění, což po předchozí
výraznější aktivitě může být obtížnější.
Byl by zajímavý průzkum,
který by se snažil zjistit, kolik lidí si uvědomuje, jak jejich spánkovou a
snovou aktivitu ovlivňuje činnost před spánkem a zda tomu svoji předspánkovou
činnost tomu přizpůsobují. Sledování televize ve večerních a nočních hodinách,
kdy jde jeden krimi či akční seriál plný vražd za druhým je skutečně „ideální“
přípravou na to, aby se nám pak zdály podobné sny plné strachu a násilí. Při
takovýchto snech je velká pravděpodobnost, že energii v průběhu noci
nedočerpáváme, ale spíše naopak, což má za následek, že se ráno probouzíme
nevyspalí a unavení.
Samozřejmě hádky a
konflikty všeho druhu mají na kvalitu následného spánku rovněž negativní vliv.
Vyhnout se konfliktu však bývá většinou těžší než se jen nedívat na akční film
nebo horor. V každém takovém případě je vhodné se uklidnit ztišující
meditací, případně vytvořením si pozitivního tak zvaného denního snu, což je
v podstatě využití naší představivosti k vyladění naší mysli.
V rámci předspánkové
meditace všem vřele doporučuji nařídit si vnitřního budíka na dobu, kdy musíme
vstávat. Je to otázka cviku, ale po určité době to dokáže velká většina lidí,
takže se pak budí v době, kterou si určili při nastavování vnitřního
buzení. Velkou výhodou (minimálně ve srovnání se zvoněním klasického budíku) je
skutečnost, že k probuzení dochází v nejvhodnější spánkové fázi.
Zvonění klasického budíku, případně probuzení jiným člověkem má tu nevýhodu, že
se můžeme vzbudit v kterékoliv spánkové fázi. Vzbuzení ve fázi hlubokého
spánku je vyloženě nepříjemné a trvá nám delší dobu, než se plně probudíme do
správné reality. Rovněž tak ve fázi snění nebývá probuzení vždy příjemné. Pokud
si naprogramuje vzbuzení vnitřním budíkem, tak se probouzíme vždy z fáze
lehkého spánku, protože naše naprogramovaná mysl včas před probouzením nás
převede do lehkého
spánku.
Pro meditaci jsou za
určitých podmínek vhodné tzv. propínací dechy či hyperventilace. Po delší
hyperventilaci, takovém zkráceném holotropním dýchání, dochází ke stavu, kdy
kromě jiných vlivů jako je například překysličení mozku, se dostaneme do stavu,
kdy nemusíme delší dobu dýchat, což umožňuje hlubší ponor do nitra, snadnější
snižování frekvence mozkových vln a snadnější vstup do alfa rytmů.
Propínací dechy jsou vhodné
pro uvolnění těla a rovněž v tom případě, že se nám nedaří se zahřát na
vyhovující teplotu. Není jednoduché meditovat, když člověk pociťuje chlad. Jen
tak mimo základní téma – nejvhodnější pro zbavení se tak zvané vnitřní zimy je
horká vana, kterou mohu rovněž doporučit jako výborný léčebný prostředek na
různé typy nachlazení a chřipek. Horkou vanou se vlastně imituje horečka, která
má léčebné účinky.
Z mých vlastních
zkušeností i zkušeností mnoha dalších lidí mohu doporučit k meditacím
vhodnou hudbu. Meditační muziky je dnes k dostání velké množství. Zejména
v případech, kdy v místnosti, ve které meditujeme, není nízká hladina
hluku, je meditační muzika vynikající. Dle mých zkušeností je vhodná muzika
monotónního charakteru bez velkých výkyvů v hlasitosti (proto ne vždy je
vhodná vážná hudba, která se právě tím často vyznačuje) a beze slov, které by
mohly upoutávat naší pozornost.
Miroslav Zelenka
http://www.miroslav-zelenka.cz./
Říjen 2015
|