Hlavní stránka arrow Tajemno arrow Černá madona – Panna, která porodí… 15 prosinec 2018  
Hlavní menu
Hlavní stránka
Nádech výdech
Místa síly
Tajemno
Společnost
Duchovno
Rady pana Rady
Zdraví
Channeling
Mimozemské civilizace
Tajné společnosti
Přednášky - rozhovory
Tajemství Amenti
Tip na výlet
Kontakty
Vyhledávání
Odkazy
Administrátor
Online TV
Chalupáři TV
Reklama
 
Černá madona – Panna, která porodí…
Vložil: Gepe   
Přečteno: 2217

Fulcanelli se dotýká alchymických tajemství Černých madon ve svém legendárním díle, Černá panna je přirovnávána k zemi před oplodněním, jež bude oplodněna paprsky slunce. V symbolickém jazyce argotu se zde naráží na motiv prvotní země, která je adeptem zvolena jako samotný předmět Velkého Díla, jinými slovy jde o alchymickou prima materia. Pokud tedy správně vykládám daný motiv, představuje černá země půdu, která je oplodněna paprskem Slunce – Kristem, jenž zastupuje finální fázi Velkého Díla v podobě alchymického zlata.   

Velké Dílo – tedy cesta přeměny lidského vědomí ve vědomí božské, se v umění alchymickém nejčastěji přirovnávala k symbolické přeměně nečisté/těžké substance olova v substanci očištěnou v podobě zlata. (např. pták fénix podobným způsobem naráží na zmíněnou problematiku, kdy z popela povstává jako symbol alchymického zlata apod.) 

Pokud se blíže podíváme na umělecká ztvárnění Černým pannen, zjistíme, že jsou nejčastěji zobrazeny v šatech tmavě modré, červené, bílé nebo zlaté barvy. Z toho mimo jiné vyplývá, že Černá madona zastupuje samotný proces směřující k završení Velkého Díla – Opus Magnum, přičemž zmíněný proces transmutace vědomí byl symbolizován příslušnými barvami, které odrážejí daný stupeň či fázi oné transmutace:

Černá barva - nigredo - (tmavě modrá) zastupovala temnou substanci prima materia – černou zemi ve významu všech nečistot (lidského vědomí), jež jsou spáleny na jakousi černou substanci, což odkazovalo na smrt naší lidské identity – našeho starého já a její následnou transmutaci v znovuzrozeného Krista/naše bytostné já.

Bílá barva - albedo - odkazovala na fázi, kdy dochází k osvícení a očistě prvotní substance. Substance/vědomí je tedy duchem vybělena a očištěna.

Červená barva - rubedo – se stala symbolem tajného ohně transmutace spojující naše lidské já s naším božským já. (analytická psychologie o tomto pojednává ve vztahu já a bytostné já, tedy opět vztah naší nižší a vyšší přirozenosti atd.)

Zlatá barva finálně odkazuje na znovuzrozené vědomí Krista v podobě konečné fáze Velkého Díla, kdy je substance olova plně transmutována v substanci alchymického zlata.

Pokud shrneme výše uvedené – symbolika Černých madon oděných v příslušných barvách Velkého Díla je vyjádřením právě onoho evolučního procesu transmutace.

Vzpomeňte si nyní na běžný motiv madon nesoucích v náručí malého Krista, možná nyní uvidíte, co jste předtím neviděli, nebo co jste možná cítili, ale nedokázali popsat či uchopit….v tomto všudypřítomném fragmentu „křesťanské“ ikonografie se odráží smysl celé lidské existence…celé lidské pouti za znovu-nalezením naší pravé podstaty a objevením zapomenuté jiskry božského vědomí, která spočívá v každém z nás….až paprsek Slunce oplodní černou zemi….

Odhlédneme-li od tohoto tradičního alchymického výkladu Černým pannen, nabízí se celá řada dalších vrstev daného archetypu, jedná se doslova o bezednou studnici obsahující mnohá tajemství.

Přestože je symbolika madony s dítětem běžně považována za ryze křesťanský motiv, skutečnost je pochopitelně poněkud jiná. Dnes je již velmi dobře podloženo, že právě onen „křesťanský“ motiv vychází z mnohem starších náboženských představ. Černá madona s dítětem je toho dostatečným důkazem, kdy právě ona zastupuje jakýsi okultní přesah či spojení mezi křesťanstvím a mnohem staršími pohanskými mystérii. V podstatě se dá říci, že současná forma křesťanství je jakousi novodobou formou něčeho, co zde bylo již velmi dávno, pouze byl vytvořen značně rozsáhlý dezinformační rámec prostřednictvím mocensko-politické enklávy římské moci, která jednoduše parazituje na těchto energetických strukturách a využívá jejich energii k dosažení svých vlastních a zcela zištných zájmů.

Již v pradávných dobách bývaly podzemní komnaty chrámu obsazovány černými soškami egyptské bohyně Isis, to že se nacházely v prostoru v podzemní dutině či svatyni pod úrovní samotného chrámu mělo svůj zcela zásadní význam. Jak dokládá Fulcanelli, byly sochy Černých madon často obdařeny nápisem zmiňujícím egyptskou bohyni: Isidi, seu Virgini ex qua filius proditurus est. – Isidě, nebo Panně, ze které se narodí syn. Je zde pochopitelně jasné, že s křesťanstvím nemá tato ikonografie nic společného, zřejmě jde o pozůstatek pohanského kultu, který byl díky rozšiřujícímu se křesťanství přetvořen do kultu Černých madon, a to převážně na území tehdejší Galie. Došlo tedy k propojení druidského mystéria s nově příchozím kultem křesťanství.

Zcela mimořádnou ukázku takového odkazu představuje katedrála v Chartres, nacházejí se zde dvě sochy madon – první nese název Notre Dame du Pilier – madona na kamenném sloupu či pilíři. Druhá je známá jako Notre Dame sous Terre, nachází se v podzemní kryptě, na jejím podstavci je uveden známý titul Virgini pariturae. Je sice datována až do 18. století, ale dle zdejších kronik jí předcházela mnohem starší předkřesťanská socha egyptské Isidy. Lze tedy zcela oprávněně považovat katedrálu v Chartres za jedno z nejstarších poutních míst v celé Evropě.

59631814.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

cette-statue-notre-dame-sous-terre-bois-noyer-c-copie-celle-moyen-age-elle-placee-devant-tapisserie-gobelins-forme-comme-mandorle_0_730_400.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co tedy takové sochy představovaly a proč byly zpravidla umístěny v podzemí? Můžeme předpokládat, že jde o vyjádření úcty k samotné bohyni Matce, jejíž kult byl hojně rozšířen prakticky po celém světě. Tato původní Matka představovala sílu, prostřednictvím níž je manifestován Kristus, jde o kosmickou energii, jež doslova krystalizuje do všech živých forem na Zemi. V podstatě lze říci, že jakýkoliv tvor či projev života je pomyslným dítětem takové Bohyně. (v nejrůznějších tradicích nesla ona mateřská energie různé názvy – např. Diana, Demeter, Cerera, Juno apod.)

Rovněž je známo, že v rámci nejrůznějších gnostických či hermetických nauk se zmíněné bohyni či síle dostávalo pochopitelné úcty, v těchto tajných mystériích se například vyučovaly příslušné manifestace bohyně Matky uvnitř lidského těla, šlo o tajnou stezku vedoucí k odhalení gnostické moudrosti, kdy projevy Bohyně nesly různá pojmenování – např. Baraka, Sofia, Svatý Duch, Temná Bohyně, Kundalini (hadí síla) apod.

V souvislosti s motivem Černých madon se zde nabízí velmi důležitá spojitost s představou temné bohyně gnostiků, která se nazývala Sofie – tedy moudrost. Ta existovala již v temnotách počátečního chaosu před stvořením a byla tedy celkem pochopitelně považována za černou či temnou bohyni. Symbolika Černých madon tedy vychází z odkazu egyptské Isis či gnostické Sofie a sahá až do před-patriarchálních časů, kdy byla uctívána temná hadí bohyně Lilit. Mimo jiné je tedy rovněž symbolem mateřství, rovnocennosti ženství, vládkyní nad přírodními silami a manifestací celého vesmíru. Má různá jména a různé projevy, je bezpochyby skutečným mateřským lůnem, z něhož vše vzniká a posléze i zaniká. Podobně i planeta Země je projevem takové Bohyně představující její projevené tělo…

Nyní uvedená zjištění převedeme do významového vztahu makro-kosmu a mikro-kosmu, jak praví tato základní hermetická poučka – to co je dole, je i nahoře….tedy to co je dole je projevem toho nahoře….a opačně…tedy sám člověk – mikrokosmos je projevem makro-kosmu – tedy vesmíru či planety Země. Tělo člověka se svoji energetickou soustavou reflektuje energetickou soustavu celé planety/vesmíru. Naše tělo má velmi sofistikovanou energetickou strukturu nejrůznějších meridiánů, v nichž proudí ona životodárná síla Bohyně, avšak velmi podobně je to i v případě celé planety, která je rovněž obdařena obdobnou rozvodnou síti energií Bohyně.

Lze říci, že celá energetická soustava planety je tvořena jakousi planetární síti distribuující energii do nejrůznějších míst. V dávných časech se tyto silové proudy nazývaly dračími či hadími liniemi, dnes je známe např. pod pojmem „ley lines“ apod. (existuje dokonce i starý galský výraz – „wuivr“, který označuje zmíněné telurické neboli zemské proudy) Je tedy důležité vědět, že ono zemské vyzařování bylo napříč kontinenty symbolizováno hadem či drakem, v některých případech v podobě baziliška, ptáka či sirény atd.

Dále je dobré vědět, že ona planetární síť se nachází ve zcela pochopitelném energetickém vztahu s kosmickým prostředím, to znamená, že dochází k prolínání energií nebe a země, což vytváří jakousi základní polarizaci, v níž se lidská bytost nachází.

(Zde pouze doplním, že: stávající mocenská kontrola planety je vystavena na technologii manipulace s planetární energetickou sítí. Dosah těchto technologií je vskutku velmi široký, přičemž jeden ze základních mechanismů kontroly je uplatňován díky vzájemné komunikaci mezi elektromagnetickým polem lidské bytosti s planetární sítí. Z toho rovněž vyplívá, že mnohá silová místa planety jsou velmi nevybíravým způsobem technologicky znásilňována těmi entitami, které stojí za kontrolou celého planetárního pole, to se samozřejmě týká i nejrůznějších sakrálních míst apod.)

Nyní si již můžeme odpovědět na výše uvedené otázky - Černé madony symbolizují projev telurických energií matky Země, jsou umísťovány v podzemí na místech, kde procházejí ony dračí žíly a dochází zde k silným projevům zemského vyzařování. Tento fakt je skryt rovněž v motivu bohyně Matky, která v rukou svírá jakési vlnité hady symbolizující zmíněné energetické proudy. V pozdější křesťanské symbolice se obdobný motiv zachoval v ikonografii madon spočívajících na zemském glóbu, po jehož obvodu je obtočen had či drak. V některých případech madona stojí přímo na hlavě zemského hada neboli druidského wuivra. Podobně je tomu i v případě Chartres, kde je znázorněn Mesiáš spočívající svýma nohama na dvojici těchto telurických hadů. 

Z výše uvedeného rovněž vyplývá, proč byly pozdější křesťanské svatyně budovány přímo na místech mnohem starších pohanských svatyní. V případě katedrály v Chartres šlo o proslulý druidský nemethon – neboli prastaré duchovní shromaždiště….

© Jan Křivanec

 

Duben 2016

 
Novinky
Nejčtenější
Rádio Demiurg
Winamp, iTunes Windows Media Player Real Player QuickTime Web Proxy
Rádio Demiurg právě hraje: Nahrávám ...
Reklama
Top of Page

Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Přebírání článků je možné jen po předchozí domluvě a pod podmínkou uvedení zdroje.
"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu".
(Listina základních práv a svobod České republiky)
Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce.


© 2018 DEMIURG.CZ - Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.