Hlavní stránka arrow Společnost arrow Poslouchej - informace 22 říjen 2017  
Hlavní menu
Hlavní stránka
Nádech výdech
Místa síly
Tajemno
Společnost
Duchovno
Rady pana Rady
Zdraví
Channeling
Mimozemské civilizace
Tajné společnosti
Přednášky - rozhovory
Tajemství Amenti
Tip na výlet
Kontakty
Vyhledávání
Odkazy
Administrátor
Online TV
Chalupáři TV
Přihlášení





Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!
Reklama
 
Poslouchej - informace
Vložil: Gepe   
Přečteno: 1946

Žijeme v informačním věku. Informace jsou jako voda. Voda je pro nás životně důležitá. Milujeme ji a potřebujeme ji. Magicky nás přitahuje. Vychutnáváme si, když u ní sedíme nebo když na kůži pocítíme lehký letní deštík. Voda je životně důležitá. Je-li však vody příliš, můžeme se i utopit.

Totéž platí o INFORMACÍCH. Potřebujeme je, protože nás vedou dál a pomáhají nám v duchovním růstu. Od prvních dnů svého života jsme syceni mateřským mlékem a informacemi, a tedy fyzickou i duševní potravou. Informace k nám přicházejí formou prožitků, ale také jako pohádka či příběh. Informace získáváme nejprve ze vzájemných kontaktů s druhými lidmi - čím jsme však starší, tak také stále víc z filmů, videoher, reklamy, zpravodajství, školních knih a z internetu.

Všechny tyto informace utvářejí náš pohled na svět, činí z nás to, čím jsme, a ovlivňují naše pozdější myšlení a jednání. Ovšem stále výrazněji určují také náš životní rytmus. Kvantita i kvalita těchto informací se v posledních dvaceti letech díky internetu počítačům, tabletům a smartphonům výrazně změnily.

Informace dostává svoji hodnotu skrze interpretaci a stává se z ní vědění. Abychom mohli informace správně vyhodnotit a zařadit, potřebujeme vědomosti a zkušenost. Co je pro někoho důležitou informací, může být pro jiného zcela bezvýznamné. Abychom mohli s informacemi rozumně pracovat, potřebujeme čas. Ale právě ten dnes mnoha lidem schází.

Všeobecně se informace často dělí na dvě kategorie: Užitečné a zábavné. Ovšem co je navenek čistou zábavou, například vtipná videa na internetu, ovlivňuje naše myšlení výrazněji, než si často představujeme. Většina lidí je přesvědčena o tom, že ti ostatní jsou hodně ovlivněni médii, reklamou a politikou, domnívají se ale, že pro ně samé to neplatí. Tento chybný závěr se nazývá third person effect (= fenomén zkresleného vnímání skutečnosti, podle jsou z pohledu jedince ostatní lidé více ovlivňováni sdělovacími prostředky a politikou než si on sám myslí - pozn. překladatele) a odráží falešný obraz a iluzorní představu vlastní osoby. Je znakem nedostatečných vědomostí o významu informací a týká se osob všech věkových kategorií i všech úrovní dosaženého vzdělání. Ačkoliv máme dnes svobodnou volbu najít či zjistit si všechny dostupné informace, které jsme před dvaceti lety získat nemohli, stále více lidí se rozhodlo tuto rozmanitost vědomě omezit. Prostě a jednoduše proto, že by byli přemírou informací zahlceni. Nejsou totiž již schopni vše řádně zpracovávat. Vede to k tomu, že nejsou schopni jít ještě více do hloubky, pod povrch věcí. Jakmile začnou číst nějakou zprávu či sdělení. je již na cestě další. Dokážou sotva přečíst nadpisy. Kvalita médií se tomuto fenoménu přizpůsobila, a proto pracuje s texty, které jsou stále kratší a které se zpravidla tak jako v reklamě omezují na působivá hesla. To je zase praktické pro tvůrce médií, neboť dnes již fakticky nejsou zapotře­bí opravdoví žurnalisté, kteří by cestovali a prováděli dů­kladné analýzy. Stačí jim na to pouze levní nádeníci, kteří opisují a přepisují to, co jim předpřipravily tiskové agen­tury. Ve skutečnosti spočívá jejich hlavní úloha v tom, aby toho co nejvíc zamlčeli!

Nekonečný přiliv krátkých zpráviček, který dnes na­zýváme zpravodajství, má rozhodující účinky v rychlém zapomnění. Tak mohou instituce a osoby vypouštět fámy, vytvářet nálady a šířit strach. Když se nějaká zpráva pro­káže jako nepravdivá, je obratem nahrazena novým té­matem. A téměř nikdo se ani třeba jen na dvě sekundy nezamýšlí nad tím, zda se nejedná o záměr.

„Zájmové spektrum osob mladších třiceti let je dnes kupodivu užší než před deseti lety. Zvyšuje se i neochota zabývat se věcmi, jež vyžadují dlouhodo­bý zájem a vytrvalost. Počet občanů, kteří považují za důležité být důkladně informováni, stále klesá. Před osmi lety bylo ještě pro 51 procent lidí důležité, aby byli důkladně informování, a mohli tak lépe pochopit souvislosti i pozadí událostí; dnes je to pouze 45 pro­cent. Ve věkové skupině 20-29 poklesl tento podíl ze 48 na 39 procent."

koecher.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Renate Kocher, odbornice na výzkum veřejného mínění

Velkým nebezpečím ve vztahu k informacím je jed­nostrannost. Kdo svoje informace dennodenně získává z jednoho a téhož zdroje, stejných novin, internetových stránek či zpravodajství, tomu hrozí, že uvidí jen malý výřez světa. Tak se člověk sám duševně omezuje a ochu­zuje, třebaže má pocit, že sleduje probíhající události.

Nic takového jako absolutní pravda pochopitelně neexis­tuje, existuje ale realita. Je tvořena tím, že máme vícero perspektiv a pohledů na stejnou věc. Pokud se tedy chci u nějakého tématu přiblížit realitě, musím si k tomu ob­starat co nejvíce různorodých informací a obsáhnout roz­dílné úhly pohledů na věc. To je zpočátku náročné. Člověk se tak učí rozlišovat důležité informace od nepodstat­ných. Je potřebné umět rozlišovat. Ovšem stálý konzum povrchních informací se stává závislostí, a nenechává tak mnohým milovníkům smartphonů čas pro nutný pohled pod povrch věcí. Mnoho lidí již nedokáže vypnout. Jsou všude a stále dostupní a neschopni se zklidnit. Tento ne­klid se u nich projevuje také tím, že jakýkoliv bezvýznam­ný moment svého bytí musí sdělovat virtuálnímu okruhu svých přátel. Když o sobě permanentně nepíší, mají pocit, jako by neexistovali. Musí informovat, aby existovali. Tex­tuji, tedy jsem. Navíc jsou pochopitelně stále povrchnější. Tweety na síti Twitter mohou například obsahovat ma­ximálně 140 znaků. Není divu, že tuto formu komunika­ce používá dnes stále více politiků. Perfektně se to hodí k bezobsažnosti jejich vyjadřování.

Údajně vzdělaný člověk dnes takřka každou sekundu posílá a přijímá krátké zprávy. Tím však trpí nejen obsah, ale i samotná řeč. Dokonce i takzvaná kvalitní média se v současnosti hemží jazykovými i obsahovými chybami. Dlouhá slova nebo věty jsou zkracovány, často také zko­moleny. Řeč se zprimitivňuje.

Velkou tragédií naší společnosti je, že jsme kvanti­tativně přeinformováni a kvalitativně podinformováni. Víme toho sice výrazně víc než naši předkové, ale víme to podstatně povrchněji a méně důkladně. Musíme být lépe informováni v pravém smyslu těchto slov: Tedy lepším či jiným způsobem, nikoliv prostřednictvím více informací. Okázalé věci často předbíhají ty podstatné; důležité je vytěsňováno nehodami a zločiny, významné je vytlačováno senzačním. Nadbytečná kvantita a nedostatečná kvalita způsobují značné znehodnocení informací, což mnoha lidem brání v tom, aby viděli jasně a dokázali správně rozeznat souvislosti."

levy_pierre.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pierre Lévy, filozof a politický poradce

Nadbytek povrchních informací je protikladem vzdělání: Vede k otupění, sociální nekompetenci a izolaci. Moderní technologie, skrze něž jsme vždy a všude dostupní, mají právě tyto účinky. Stále více lidí se cítí jako vyhnanci. Mají často strach, že ztratili kontrolu nad svými životy. Zároveň se však bojí vystoupit z křeččího kola, protože „chtějí být u toho“. To vede až tak daleko, že lidé po nocích bivakují před obchody se smartphony, když má přijít na trh nový model. Jsou závislí a posedlí. Ano, jsou nemocní!  A jako všichni závislí nedokáží přestat. „Musí zůstat součástí nové komunikační a informační společnosti, která byla vytvořena vlastníky některých velkých koncernů, aby jejím prostřednictvím zbohatli. Ale nejen to - moderní komunikační prostředky se mohou velmi negativně projevit i na vlastním vývoji osobnosti.

Je prokázáno, že zacházení s tablety a jinými počítači je pro malé děti škodlivé. Často vede k vývojovým poruchám, jako je ADHD (= porucha pozornosti s hyperaktivitou) a autismus. V roce 2010 přiznal Steve Jobs - vynálezce iPadu! - v rozhovoru s New York Times, že jeho děti tyto přístroje doma používat nesmějí! Autor následně vedl řadu rozhovorů s vysokými vedoucími představiteli technologických koncernů a všichni mu potvrdili, že striktně omezují čas, který smějí jejich děti trávit s elektronickými přístroji. Ovšem mnoho podobných informací je zadržováno, neboť jsou pro různá odvětví informačních technologií z obchodního hlediska škodlivé.

Kdo chce uniknout závislosti na permanentních po­vrchních informacích, měl by omezit kvantitu a zvýšit kvalitu. Klíčové je nebýt permanentně dosažitelný! Stačí, když si ráno nebo večer uděláme přehled o světo­vém dění, a hodiny v mezidobí věnujeme výhradně prá­ci, rodině nebo volnočasovým aktivitám. Nikdo nemusí během jízdy na kole nebo při běhu na pásu ve fitcentru pročítat zprávy v mobilu. Účinky tréninku jsou vyšší, je-li člověk plně soustředěný. Nebezpečí nehod v dopravě je nižší, pokud se díváme na silnici. Také není nutné ani zdvořilé, jestliže si necháme zapnutý telefon v restauraci, prohlížíme došlé zprávy nebo přijímáme hovory. Údajné informace, které přijímáme, jsou většinou bezcenné. Čas­to se dokonce jedná o cílené dezinformace.

Jako dezinformaci označuji úmyslné šíření neprav­divých, nepřesných nebo zavádějících informací. Jejím cílem je ovlivňovat názory skupin či jednotlivců, a tak získat určité politické nebo hospodářské výhody. Čím je společnost méně vzdělaná, oč je naivnější a povrchněj­ší, tím snáze lidé přijímají dezinformace. Může se tak dít prostřednictvím nepravdivých zpráv nebo zamlčováním některých důležitých podrobností.

Ve skutečnosti schází stále více lidem - především mladým - kvalitní a vyvážené informace. Stále rostoucí výskyt pseudovědomostí a hesel vede k přibývajícímu černobílému pohledu na věci a současně k přiostření politických, sociálních a náboženských problémů. Po­kud nikdo nedokáže v klidu naslouchat druhému, šíří se idiocie. „Jsem buď pro muslimy, nebo proti nim. Buď jsem pro imigraci, anebo jsem proti ní.“ Nikdo neklade kritic­ké otázky, nehledá souvislosti ani se neodvažuje zkoumat podrobnosti. Mnoho mladých lidí žije dnes představami o světě, který jako by vypadl z komiksů.

George Orwell předpověděl přesně takovýto vývoj již po druhé světové válce ve svém utopickém románu 1984. Prorokoval, že nás bude Velký bratr prostřednictvím cílené manipulace řeči dezinformovat a ohlupovat. Nazval to ovlivňování myšlení mas diktátorským režimem skrze novořeč. Cíleným vytvářením slov a zjednodušením řeči zastírají mocipáni pravdu. Pomocí důsledné propagandy je v knize 1984 pozměněn význam slov. Zakazuje se stále víc a víc slov, jsou vymazávána z paměti nebo se překrucují jejich významy. Tím se myšlení lidí stává stále jednodušším a uniformnějším. Orwell píše v románu i o myšlenkové policii, která hlídá myšlení lidí a zatýká každého s revolučním nebo od stranické linie odlišným myšlením.

orw.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Orwell byl vizionář. Dokázal téměř přesně předpovědět stav naší dnešní společnosti. Co není „politicky korektní", se dnes nesmí vyslovit. Místo toho se používají naprosto bezobsažné všeobecnosti a fráze. Média a politika hovoří neustále o „trzích", které (údajně) ovlivňují naše hospodářství. Takováto vyjádření cíleně zakrývají pravdu a zamlžují dění v hospodářské oblasti, což ho činí neuchopitelným. Přitom je pravda jednoduchá: Naše hospodářství ovlivňuje nejvyšší jedno procento lidí. Oni jsou tím trhem a jsou hmatatelní. Jestliže média tvrdí, že „ekonomika vyžaduje" takové či jiné opatření, pak se ve skutečnosti jedná o lobbisty velkých koncernů, kteří něco požadují.

Řeč je vždy zrcadlem myšlení. Často se mi zdá, jako by již myšlenková policie měla vše pod kontrolou, neboť seznam „novořečových slov" čili slov, která zakrývají či překrucují pravdu, je stále delší. Všichni jsme určitým způsobem ovlivňováni jinými lidmi, na tom není nic neobvyklého. Partneři v každém vztahu se pokoušejí navzájem ovlivňovat, rodiče a učitelé se snaží ovlivňovat děti. Reklama se snaží ovlivňovat chování spotřebitelů, stát chování svých občanů.

Každé skupinové pravidlo je formou ovlivňování členů skupiny. Všeobecně slouží toto ovlivňování blahu jednotlivce nebo společnosti, neboť má zjednodušovat a formovat společný život a podporovat jednotlivce.

Jasná definice ovlivňování a manipulace je obtížná, nicméně existuje něco jako všeobecný konsenzus toho, kde má ovlivňování skončit. Chci-li svoje dítě přimět k tomu, aby nejedlo junkfood (= podle definice málo hodnotná nebo nezdravá strava - pozn. překl.), ale dbalo na vyváženou a zdravou výživu, vycházím z toho, že se tak děje v jeho prospěch. Většina lidí bude souhlasit s tím, že takovéto ovlivňování je v pořádku. Co se týká volby prostředků, jak dítě ovlivnit, tam se názory rozcházejí. Jestliže například reklama používá triky a úskoky, aby prodala spotřebitelům věci, které by si jinak nekoupili, začne to být nepříjemné. Pokud jsou však lidé nabádáni k tomu, aby činili věci, které dělat nechtějí, a které jim dokonce škodí, je už hranice pozitivního ovlivňování definitivně překročena. Zde hovoříme o čisté manipulaci.

Ovlivňování se děje prostřednictvím cílených informací. Manipulace je pokus o ovlivňování s cílem dosažení určitého výsledku - například řízení myšlení a jednání jiných lidí.

„Je lehčí uvěřit lži, kterou slyšíme tisíckrát, než pravdě, kterou slyšíme jen jednou."

linkoln.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Abraham Lincoln, 16. prezident USA, zavražděný v roce 1865

Jednou z nejdůležitějších a zároveň nejdůležitějších technik manipulace je opakování. Opakování má zásadní zesilující efekt. Čím častěji něco slyšíme, a to nejlépe z různých stran, tím více tíhneme k tomu považovat to za pravdu. „Vědomostmi" se skrze opakování mohou stát také nesprávné tvrzení, dezinformace nebo lež. Tak se může z prostého a nepodloženého tvrzení, že se podnebí na Zemi vlivem CO2 stále otepluje, stát základ všeobecného konsenzu, o němž většina lidí nepochybuje. To je forma duchovního terorismu! Může se tvrdit, že pro ruští povstalci na Ukrajině sestřelili letadlo společnosti Malaysia Airlines MH17, aniž by o tom byly předloženy nějaké důkazy. Protože většina lidí stejně čte jen krátké zprávy od jednoho a téhož poskytovatele, nikdy se nedoví, že mnoho neutrálních pozorovatelů to považuje za nepravděpodobné.

Jestliže opakovaně posloucháme nezpochybňovaný názor, věříme mu, i když není pravdivý. Pokud má většina lidí (alespoň údajně) stejný názor, nechávám si svůj vlastní pro sebe! Podaří-li se prezentovat menšinové mínění jako názor většiny, může se nakonec podařit i změna menšinového názoru na většinový. Děje se tak v médiích citováním údajných odborníků na určité téma nebo na některých televizních kanálech také tím, že jsou do diskuzí zváni stále stejní (údajní) experti, kteří neustále opakují totéž. U každého je již předem znám jeho názor na určité téma. Vypadá to, že ani diváky nezajímá, že jsou tito lidé za to placeni a že jsou i předem domluveni. Nejsou nic jiného než herci, kteří hrají účastníky nějaké diskuze. Stále více mizí hranice mezi fikcí a skutečností. Podobně je tomu i u mnoha televizních pořadů ze soudních síní, kde se setkávají skuteční bývalí soudcové s falešnými pachateli.

V současnosti jsou v médiích všudypřítomné takzvané Scripted Reality Shows, ve kterých amatéři hrají opravdové detektivy, právní zástupce, policisty nebo obchodníky s automobily. Tyto pseudodokumentární filmy jsou fikce, jež se maskují jako skutečnost. Tyto show jsou zlovolnou formou manipulace, neboť diváci je považují za skutečnost, ačkoliv se odehrávají podle scénáře a jsou zcela vymyšleny. S pomocí amatérských herců se tak pro masy vytváří falešný obraz světa. V současnosti se mediální tvůrci již očividně neštítí ničeho. V USA existuje od roku 2012 jistá show, která pojednává o fiktivní amišské mafii. Amišové jsou konzervativní církevní společenství, která klade velký důraz na tradice, odmítá moderní techniku i násilí a žije v ústraní. Nepoužívají počítače ani internet a vyučují svoje děti ve vlastních školách. To vše je činí pro americké úřady i pro byznys nepřijatelnými. Neboť ten, kdo nekonzumuje, se stane předmětem útoku!

Scripted Reality Show Amišská mafie se proto lidem prodává jako Reality -TV čili televize, jež zobrazuje skutečnost. Milionům diváků po celém světě se tak předstírá, že tato malá a v ústraní žijící skupina je ve skutečnosti smečka gangsterů a lhářů. A mnoho lidí těmto nesmyslům dokonce i věří.

Veřejné mínění je dnes manipulováno v takovém rozsahu, který byl dříve připisován pouze fašistickým režimům, a proto se musíme neustále ptát: „Komu to prospívá?

„Jestliže porozumíme mechanismům a motivům skupinového myšlení, budeme moci podle svých představ kontrolovat a řídit masy, a to bez jejich vědomí.''

bra.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Edward Bernays, PR tvůrce

Již léta se v některých údajně autentických televizních pořadech, například ve zpravodajství či televizních magazínech, objevují takzvaní Crisis Actors (=krizoví herci). Krizoví herci jsou amatéři, kteří se někdy využívají jako statisté při katastrofických cvičeních. Někdy se ale vynoří i v televizi. Představují policisty nebo hasiče, vystupují jako svědkové nejrůznějších pohrom a neštěstí, případně jako příbuzní či sousedi obětí. Odříkávají předem připravené texty a dostávají falešnou identitu i jména. Existují firmy, které se na zprostředkování krizových herců specializují. Z právních důvodů vám zde nemohu předložit žádné obrázky, ale kdo chce, může sám provést příslušný průzkum. Poprvé se tito „falešní svědci" objevili ve velkém rozsahu v rámci zpravodajství o 9. u. 2001. (Hledejte na internetu crisis actors = krizoví herci.)

Dezinformace a manipulace se dnes často objevují právě na internetových fórech. Mohu uvést i osobní zkušenost. Amazon smazal nejméně deset pětihvězdičkových recenzí mojí knihy Co nesmíte vědět! a ponechal jen negativní kritiky. Navíc se tam našly i „recenze" lidí, kteří moji knihu vůbec nečetli, přesto ji ale odsoudili. Pokus zdiskreditovat moji knihu ztroskotal však na tom, že na ni existovalo příliš mnoho pozitivních ohlasů i recenzí, ovšem v mnoha jiných případech jsou tyto nečisté metody úspěšné. ]e známo, že existují osoby, které jsou placeny za to, aby na internetu pomlouvaly druhé. Služby těchto debunkerů sahají od falešných příspěvků či kritik na fórech přes internetový mobbing a šíření nepravdivých informací až po bashing (= veřejná pomluva), a tedy po otevřené nadávky na adresu určité osoby nebo skupiny, což se v extrémním případě označuje i jako shitstorm (= bouřkači příval výkalů). Tyto jevy nejsou náhodné, nýbrž jsou prováděny lidmi, kteří jsou za to placeni. Ale vedle soukromých osob, které dostávají peníze za ničení pověsti druhých, existují již dlouho dobu dokonce i samostatná oddělení vlád a tajných služeb, jež se těmito aktivitami zabývají.

Díky odhalením Edwarda Snowdena dnes víme, že tajná americká jednotka JTRIG (= Joint Threat Research Intelligence Group) a britská GCHQ (= Government Communications Headquarters) úzce spolupracují s americkou službou NSA (= National Security Agency = Národní bezpečnostní agentura). Zabývají se hlavně tím, že na internetu útočí na „potenciální nepřítele", ruší jejich aktivity nebo je zneškodňují. Vedle těchto „skrytých internetových operací" jsou prováděny také kybernetické útoky,které mohou vést k přetížení či výpadku určitých serverů nebo internetových služeb (= Denial of Service Attacks). NSA má celosvětově přístup ke všem internetovým uzlům. Umožňuje jí to sledovat každý e-mail a získávat nebo i měnit údaje o kterékoliv osobě. GCHQ používá pro své propagandistické účely nebo pro cílené akce dezinformace obyvatelstva již léta také renomované žurnalisty. Děje se to pod krycím jménem Credential Harvest a jedná se vlastně o novou verzi starého známého programu CIA Operace Mockingbird, skrze niž byla ovlivňována americká média.

Kritici systému, aktivisté i kritičtí novináři v USA a v Evropě jsou již několik let v rámci těchto tajných akcí sledováni na každém kroku doma, v kancelářích i v hotelích. Takzvaní debunkeři produkují pod jejich jménem na internetu falešné příspěvky nebo kritizují pod falešnými jmény jejich pravé příspěvky. Nabourávají se do e-mailů a posílají pod jejich jmény nepravdivé zprávy jejich přátelům. Debunkeři se jako špiclové dostávají do prostředí být dnes právě revolucionář, aby se znelíbil státním autoritám aktivistů a konspiračních teoretiků, aby tam rozsévali sváry a šířili falešné informace. Vše je zařízeno tak, aby byly kriticky myslící osoby zdiskreditovány a zastrašeny. Že se vás to osobně netýká? A jste si skutečně tak jistí?

Člověk nemusí. V budoucnu postačí, abyste se kriticky vyjádřili v hospodě či na sociální síti. Hned se dostanete na černou listinu, budete odposloucháváni, mobbováni nebo zdiskreditováni. .Myšlenková policie je nemilosrdná. Při další policejní kontrole se s vámi bude zacházet jinak. Pak vaši kolegové nebo zákazníci možná obdrží anonymní e-maily, které prozradí nepříjemnosti z vašeho soukromého života. Potom bude jedno, zda budou podrobnosti pravdivé nebo vylhané, neboť vy se o tom nic nedozvíte. Možná si jen všimnete, že se vám lidé vyhýbají, nikdo na vás nemá čas a v práci se vám přestane najednou dařit. A přestanete rozumět světu, protože nebudete vědět, odkud to přichází. Nechci vás strašit ani být paranoidní, ale takové případy se dějí často. Proto si myslím, že čím více lidí o tom bude vědět, tím hůře bude tato zákeřná státní represe nakonec fungovat.

„Vědomá a inteligentní manipulace organizovanými zvyklostmi a názory mas je v demokratické společnosti důležitým prvkem. Kdo manipuluje tyto neviditelné společenské mechanismy, vytváří neviditelnou vládu, která tvoří skutečnou vládnoucí vrstvu v naší zemi. Je nám vládnuto, je formován náš rozum, vytváří se nám chutě, naše ideje jsou většinou sugerovány lidmi, o nichž jsme nikdy neslyšeli. Je to logickým výsledkem způsobu, jak je naše demokratická společnost organizována [...] Téměř každá oblast našeho života - ať již sféra politiky či obchodu, naše sociální jednání i naše etické myšlení - jsou ovládány relativně malou skupinou lidí, kteří rozumí mentálním pochodům a vzorům chování mas. Jsou to ti, kteří tahají za nitky, jež kontrolují veřejné myšlení.''

Edward Bernays v knize Propaganda

Jedná se o úryvek z knihy Edwarda Bernayse Propaganda z roku 1928. Bernays, synovec Sigmunda Freuda, je považován za praotce moderní propagandy. Propaganda, která se později přeměnila v Public Relations (PR = vztahy s veřejností), jelikož pojem propaganda v souvislosti s druhou světovou válkou přestal být populární. „PR“ tedy není nic jiného než moderní forma propagandy!

Propaganda (PR) slouží účelu ovlivňovat masy a manipulovat jejich myšlení a jednání tak, jak si propagandisté přejí. Bernays byl také známý jako vynikající spin doctor (Spin doctors = odborníci na manipulaci nebo překrucování; vysoce specializovaní lobbisti, kteří se prezentují jako nezávislí poradci v politice, mediální a reklamní oblasti - pozn. redakce.), a tedy jako někdo, kdo rozumí tomu, jak posunout politiky do správného světla, vylepšit jejich pověst a představit je v sympatičtějším světle, než ve skutečnosti jsou. Spin doktoři jsou často najímání politiky v různých kampaních, například při volbách nebo když je potřeba případně změnit image. Služby těchto profimanipulátorů příležitostně využívá většina známých politiků a špičkových manažerů. Spin doktor Baracka Obamy se jmenuje David Axelrod a Angela Merkel vděčí svojí popularitě dovedným kampaním Němce Lutze Meyera abychom zde uvedli aspoň dvě jména.

merkel1.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Princip ovlivňování či manipulace se odehrává ve všech oblastech života, ve kterých jsou lidé závislí na jiných lidech, na nepružných zaměstnavatelích nebo na státních autoritách. Většina států má dnes na svých ministerstvech vlastní oddělení, jež jsou odpovědná za manipulaci s lidmi, a stále častěji to dokonce i veřejně potvrzují. Jen se propagandě a manipulaci dávají jiná jména.

Tak v roce 2010 založil britský premiér David Cameron Behavioural insights team (= tým pro ovlivňování chování), pod názvem Nudge Unit, jako samostatné oddělení ve svém úřadě. Toto oddělení je zodpovědné za nudging, což znamená něco jako postrkování. Nudging je moderním nástrojem, který využívají politika i byznys, aby jemným (nepozorovatelným) nátlakem přiměly masy k tomu, aby činily (z pohledu politiků i manažerů) „to správné". Je to manipulace v novém obalu!  Cameronův postrkovací tým se nezastaví téměř před ničím. Zatím se jim podařilo přimět více Angličanů, aby se přihlásili jako dárci orgánů, provedli izolaci svých domů a střech, používali „energeticky šetrné lampy“ a ve školách nabízeli zdravé svačiny. To je pouze několik příkladů

A co je na tom špatného" pomyslíte si možná. „Zdravé jídlo ve školách je přece dobrá věc!“ Ovšem „dobrá věc“má svou choulostivou stránku. Dvojsečnost těchto aktivit spočívá v tom, že jsou najímáni profesionální reklamní odborníci, aby prosazovali zájmy politiků a jim blízkých lobbistů. Způsob ovlivňování mění svou podobu. Moderní způsob řízení občanů má název liberální paternalismus, což můžeme přeložit jako vlídné poručnictví. Připomíná mi to přístup k obtížně vychovatelným nebo mírně zaostalým mladistvým. Vlídné poručnictví! K čemu to vede, obšírněji objasním později.

Hlavním problémem je přístup státních autorit, které jednají se svými voliči jako s malými dětmi. Tato forma chování vytváří stále větší propast mezi „těmi nahoře" a „těmi dole". Když se nad tím zamyslíme do důsledků a vidíme, jak dnes většina lidí dobrovolně předává všechny svoje osobní údaje velkým koncernům, přináší takovýto vývoj i znepokojivé otázky. Úřad spolkové kancléřky v roce 2014 naznačil, že má také zájem vytvořit vlastní „postrkovací oddělení". Překvapuje vás, že v lednu 2015 uspořádala Nadace Vodafone na toto téma velkou a bohatě dotovanou konferenci na berlínské Humboldtově univerzitě? Název této lobbistické akce zněl: Choice Architecture in Democracies: Exploring the Legitímacy of Nudging, a tedy Způsoby ovlivňování výběru v demokraciích: Zkoumání oprávněnosti vlídného poručnictví! Jeden z příspěvků byl na téma Behavioural Economics and Choice Architecture. Můžete se nyní ptát, co to má znamenat? A měli byste si také položit otázku, jestli to není záměr, když se o nás diskutuje formou, které nemůžeme a nesmíme rozumět. Tento přístup k občanům je bezcitný a odehrává se na čistě intelektuálních a promyšlených platformách. Vznikla celá průmyslová odvětví, která zcela postrádají lidskost.

Choice Architecture (= architektura výběru a rozhodování) je často používaný pojem z oblasti ekonomie chování, a tedy té části hospodářských věd, která se snaží ovlivňovat chování spotřebitelů. Co někomu může možná znít směšně, je pouhou špičkou ledovce manipulace mas. Behávioral Economics (= ekonomie chování) je nové odvětví hospodářských věd, pro které již existují katedry na vysokých školách. Zabývá se lidským chováním v nejrůznějších ekonomických situacích, studuje chování kupujících i iracionální chování na finančních a kapitálových trzích. Cílem těchto výzkumů je vylepšení nástrojů řízení lidského chování.

V současnosti jsme kontrolováni a manipulováni na nejrůznějších úrovních, aniž bychom o tom věděli, a dokonce se z toho dělá věda. Jsme pozorováni a testováni jako krysy v laboratořích. Prolomit princip kontroly a řízení předpokládá, že jej nejprve odhalíme. Je snadnější prokouknout jej v diktaturách než v údajných demokraciích. V Německé demokratické republice například každý utiskovaný věděl, kdo je utiskovatelem, jak vypadá a jak se jmenuje. Člověk samozřejmě nemohl znát všechny poskoky systému, bylo ale možné takový systém rozeznat a prokouknout. Bylo ovšem velmi nebezpečné tomuto systému odporovat. Jedinec, jehož systém prohlásil za nepřítele, byl zpravidla brutálními psychologickými prostředky přiveden k poslušnosti. Byl sledovaný manipulovaný a vydíraný. Spisovatel a někdejší politicky vězeň Jůrgen Fuchs nazval tuto strategii rozkladu útokem na duši člověka;

„Cílová osoba, protivník či nepřítel, jak Stasi (= tajná policie východoněmeckého režimu) ve spisech nazývala své oběti, měl být opatřeními tajné policie znejistěn. Neměl být již schopný žádného jiného jednání, než se zabývat svým zhrouceným životem [...] Cílem tohoto „rozvratu' bylo zničit mu sebevědomí. Stasi vytvářela strach, paniku a chaos a chtěla připravit cílové osoby o lásku a oporu jejich rodiny i přátel, provokovat pocity zklamání a nespokojenosti nebo dosáhnout veřejné stigmatizace. Chtěla tak krok za krokem zničit konstanty lidského života.“

V zásadě totéž se dnes odehrává v naších západních demokraciích", jen je to méně viditelné. Západ se po září 2001 proměnil v jeden velký špiclovský stát, v němž má jednotlivec stále méně svobody a je stále důkladněji kontrolován. Politické vedení nedůvěřuje lidem. Sdělovací prostředky se rovnají státní propagandě v diktaturách.
Jejich zprávy jsou však pořád o tomtéž a dávají stále méně prostoru jiným, alternativním názorům. Příliš to však neudivuje, neboť tyto sdělovací prostředky patří několika málo rodinám, jež jsou součástí tajné světovlády, o které budu pojednávat později. Jak však může člověk prorazit tento bludný kruh nekonečné dezinformace? Tím, že dokáže omezit příjem bezobsažných, povrchních a většinou nepravdivých informací a vyšetří si čas na to, aby jednotlivá témata zkoumal v klidu a z různých úhlů pohledů.
Pokud to nepůjde jinak, měli byste se obejít i bez svého smartphonu. Věřte mi: Je to možné! Nikdy jsem žádný neměl a nemyslím si, že bych byl informovaný hůř než většina občanů. Daleko více se dozvíte v osobních rozhovorech s lidmi - v klidu a uvolněné atmosféře. Samozřejmě nikdo z nás se ovlivňování nevyhne, v rámci možností bychom si však měli uvědomit skryté mechanismy manipulace a omezit je na minimum.

Kapitola, ukázka z knihy  „Co nesmíte vědět! 2“ Anch Books

 Michael Morris ©

gepe

 
Novinky
Nejčtenější
Rádio Demiurg
Winamp, iTunes Windows Media Player Real Player QuickTime Web Proxy
Rádio Demiurg právě hraje: Nahrávám ...
Reklama
Top of Page

Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Přebírání článků je možné jen po předchozí domluvě a pod podmínkou uvedení zdroje.
"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu".
(Listina základních práv a svobod České republiky)
Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce.


© 2017 DEMIURG.CZ - Nezávislý zdroj informací o světě kolem nás.
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.